Já a čaj

Ahojda Blondýno,
byla jsem s mámou na nákupu, popravdě vůbec netuším, jak mě to zase napadlo, snad nějaká povánoční nostalgie, ale pro příště vím, že si radši vezmu z auta hever a omlátim si ho o hlavu, až mi zase taková blbost napadne. Od vstupu do obchodu jsem se modlila snad u každýho regálu (pardon, jestli ne u každýho dostatečně), ale to bylo způsobeno tím, že maminka má jaksi zvláštní smysl pro nakupování. ,,Vem vozejk a dělej." Zní obvykle její první věta a já už vím, že poběžíme maraton. Maraton, ale přesto pak strávíme v obchoďáku tak minimálně tři hodiny, ale ať nepředbíhám. Sabinka vezme vozejk podle pokynů a dělá si srandu z každý kraviny, kterou maminka nechce koupit již v předních uličkách obchoďákovýho labyrintu (všimla sis, že nepíšu žádný názvy obchodu, nedělám totiž reklamy), napětí vzrůstá. ,,Nedělej kraviny a pojď mi radši pomoct." Volá maminka už ze třetí uličky, obvykle od vína a já se snažím nejdřív zkrotit ty křivý kolečka vozejku a pak otravný lidi s vozejkama, co se tam postaví pěkně doprostřed a já už šmátrám, šmátrám a nikde v kapse nemůžu najít zbraň, abych tohle utrpení ukončila dokonalou sebevraždou. ,,Sundej to, honem, nebudeme tady zase tři roky." Už trošku nervózně spustí maminka a kouká se vyčítavě na mě.,,Mami věř mi, že na internetu máš takový ty telefonní čísla, kam zavoláš a oni ti přivezou ten nákup domů sam.." ani jsem to nedokončila a mamka už byla v čudu, samozřejmě, že vozejk mi nechala a něco za mnou křičela. Nikdy jsem to neřekla (no dobře, tak možná párkrát jo), ale dala bych si cigáro. A to byl teprve začátek. Nějaká bláznivá ženská mi v následující uličce začala řvát do vozejku, jakože fakt řvát, povídala si tam s regálama. ,,No mami, takhle skončím, jestli budu dál muset jezdit nakupovat". ,,To víš, že jo, ale do tý doby budeš jezdit se mnou." Odbyla mě. Minuli jsme nějakýho staříka a prodavačku, hádal se s ní o trvanlivosti, že prý má právo dostat to s tou delší trvanlivostí, zachytila jsem z jejich příliš hlasitého hovoru. ,,Mami, já si vezmu ananas jo?" Projížděly jsme ovocem ,,Ne!" ,,Ale proč?" skoro jsem se rozbrečela z té krutosti, která na mě byla vržena. ,,Protože jsem ti to řekla, naposled ti z něj bylo blbě ne?!" ,,Co? Nebylo, jen pálil, mně bylo blbě z něčeho jinýho, tak můžu si ho vzít?" ,,NE!" Kostky byly vrženy a s nimi i má absolutní nechuť nakupovat, zvedal se mi cukr v krvi. Už s ní nepromluvím.V následujících minutách jsem přemýšlela nad efektivností smrti zabitím od kovového drátu, který byl připevněn u jednoho z regálů, dále jsem ale musela tyto myšlenky zavrhnout, protože ač jsem v sobě trávila smutek a nenávist, přeci jen jsme minuly uličky se sladkostmi. ,,Mami?" Ignorace. Ale to já jsem přece na ní naštvaná ,,Mami, můžu si jít pro karamelky?" Můj přesládlý tón jsem chtěla okamžitě vzít zpátky, ale bylo pozdě. ,,Máš pocit, že máš v puse moc zubů?" A hele, ona reaguje. Skoro mě odkopla, jako matka, co přesně takhle odkopne své dítě a hodí ho do škarpy nebo ho přinejmenším odnese do kontejneru na mimina, bejbybox se to jmenuje. Normálně bych jí řekla, ježiš mami, ty jsi ale vtipná, ale byla jsem na ní naštvaná, a taky jsem byla naštvaná sama na sebe, že se nikdy nepoučím a zase na ty přitroublý nákupy přistoupím. ,,Tak něco jinýho strašně moc nechutně nezdravýho, prosím." Kdyby se na mě podívala, viděla by ta očka, jaká udělal kocour ve Shrekovi na Shreka, mamka byla taky takovej Shrek. Nepodívala se na mě. A konečně už to vypadalo, že se pomalu a jistě asi po dvou hodinách skutečně blížíme ke konci naší dálkové trasy supermarketem. Projížděly jsme oddělením čajů. ,,Mami, já si vezmu lojd jo?". ,,Co?" řekla nechápavě. ,,Že si vezmu ten čaj, co se tak blbě píše s tvrdým y". ,,Myslíš tenhle?", přistoupila blíž k regálu a konečně to vypadalo, že mě poslouchá a reaguje kromě světla ještě na mě. ,,Jo", přitakala jsem a čekala co z ní vypadne. ,,Tak ten si nekupuj je vyrobenej v Polsku a má prý halucinogenní účinky." Ještě by něco dodala, ale bylo tam moc lidí na to, aby to řekla nahlas. ,,Kterej, tenhle? Tak berem ne? Počkej, to je ten, jak jsme ho pili v létě na Hracholuskách, ten jak jsem ho tam všem dělala k snídani a jak... to je blbost, dyť jsme byli po něm v pohodě." Smála jsem se těm vzpomínkám, o kterých neměla ani páru. ,,Možná právě proto." Hele ona se směje, pomyslela jsem si, ,,Tak můžu si ho vzít? To je kec." Pokusila jsem se jí to vymluvit a asertivně na tom trvat. ,,Psali to v jednom článku." A už byla zase pryč. Po naléhavě nutném příjezdu domů jsem nejprve upadla do bezvědomí, spala 16hodin a když jsem se vzbudila, šla jsem si najít ten článek o halucinogenních účincích čaje LOYD. A víš co? Ona to je fakt pravda. Zjistila to prý potravinářská inspekce. Ve vysokém množství požívání může být pro tělo toxické. Vznikají halucinogenní účinky. Už to teda stáhli z prodeje jo ,,MAMI!" Ale nějakou dobu to bez větších problémů prodávali. Mně ten čaj chutnal, co tobě? Byl lepší než ten můj trapnej jemča!!

PS: Normálně jsem zjistila, jak dovede být moje maminka krutá, když jde o jídlo!..
PPS: ..Když ona je na mě ještě asi trošku naštvaná no..
PPPS: ..Proč? No, protože jsem ségře sežrala příkrmy..

Je to jenom angína

....a za mými dveřmi stála dívka. Dívka v příliš velkém bomberu a v ruce svírající cigaretu.

Ahoj Bruneto, právě čtu pokračování knihy, která zhruba asi tak před šesti měsíci a devíti dny naprosto pohltila celou mou a následně tak trochu i tvou osobu. Cože ? Jo, ty se ptáš, proč zrovna já po tak dlouhé době zas něco čtu ? Já ti to tedy povím.. budu tak hodná a všem tady to vylíčím.....

Na základní škole byla i taková pololetí, kdy jsem ve vysvígu měla napsáno něco jako "nula zameškaných hodin". Nikdy jsem nemarodila, rýmičku jsem vždy nějak přechodila, dokonce i neštovice jsem schytala zrovna na jarní prázdniny a pak už utíkala zpět do školy.. no a angína se mi poprvé za život dostavila až na jaře (teď už) minulého roku. To jsem se po třech dnech tak nějak vzpamatovala a zase šla do školy. No ale copak, copak ?  Jůlinka se probudí po Silvestru a kromě útrapně bolesti hlavy ji svírá i hořečné škrábání v krku.
,,Máte tu angínu všude, jen ne na mandlích, zajímavé." pronesla sestřička a podala mi recept na antibiotika (ne jako recept, abych si je ukuchtila, ale.. chápeš). Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem týden doma, protože byly nějaké zvláštní svátky, kterým Jehovisté nerozumí a neslaví je a teď strávím další týden v posteli, jelikož mám nařízený klidný režim a k tomu všemu....
,,Příští čtvrtek na kontrolu."
,,Ale.. my jedeme v pondělí na týden na lyžák."
*tichá odmlka*
Já tam ale prostě pojedu.. na základce to bylo udělaný tak (s prominutím) debilně, že v sedmé třídě byl lyžák jen s lyžema, tak jsem si samozřejmě řekla, že zůstanu raději ve škole a počkám si na za rok, kdy nám budou povolené snoubordy, protože snoubord je mou vášní již od mých šesti let.. jenže když jsem si v osmičce chtěla tu přihlášku na lyžák s prknama podat, tak mi bylo řečeno, že je nás málo, tak se to pro nás nekoná.. ..... ...... aarghg.

Takže se hezky vyležím, mezitím nakazím mého milého (já fakt vydržela se ho asi hodinu a půl rty nedotýkat.. a vydržela bych to třeba do lyžáku, ale on si to prostě pokazil, blbec) a budu si připravovat thermo oblečky na ten velkolepý týden.

CO VŠECHNO MUSÍM ZA LÍNÝ DNEŠEK UDĚLAT, BÁJ D VEJ :

1) dopsat tento článek
2) vyčistit si zuby
3) osprchovat se
4) vymyslet, na jaký s Matesem budeme koukat film (protože Saw 1 - 7 už jsem skoukla)
5) dopsat si sešity za včerejší vyučování
6) hrát na klavír
7) číst knihu
8) možná si trochu poklidit

CO DĚLAT NAOPAK NEMUSÍM :

1) vstávat do školy (to buzení v šest kvůli prášku se však nepočítá..)
2) hledat oblečení, které si obleču (tepláky to jistí !)
3) malovat se (zítra to bude "Bez mejkapu, den čtvrtý : beďary se pomalu, ale jistě zlepšují")
4) učit se dějepis
5) učit se matiku
6) učit se ájinu
7) stresovat se z mastnejch vlasů
8) hnát se domů na oběd až ve tři odpoledne

Ale až na ten příšernej test z matiky v pátek, bych byla ráda ve škole.. už se tu nudím. V podstatě trávím den jen čekáním na Zikyho, až přijde ze školy.... jsem jako pes. Jako zlatej retrívr. Nebo spíš taková ta roztřesená čivava, co ani není pes. Dneska jsem, přísahám, ani jednou nevyšla z domu a drásá mě to, přímo mě to trhá na kousky. Když si uvědomím, že jsem v podstatě celý den strávila v posteli, ve který ležím i teď, když to píšu..

*natahování zápéstí*
*podávání ostrého nože do tvé ruky*
*pokyvování hlavou se slovy "tak dělej, ukonči mé trápení"*

Tak mi přej brzké uzdravení, Sábo a drž mi ploutve, ať se alespoň JEDNU noc konečně pořádně vyspím.. fakt se budím každou sudou hodinu.... eeee.

PS.: kašlu si na displej mobilu
PPS.: chci ze světa vzprovodit matiku
PPPS.: mám depku z toho, že jenom ležim, jim a skoro nespim ♡

Fejfy ♥

Můj literární hrdina nemá držku, jídlo jaksi požírá pouze nitrožilně, je to trošku feťák 👅

Vsaď se, že když tomu dám název Fejfy, konečně to poprvý v životě otevře a nepřečte si jenom náhled. 

Ahojky Blondýno, 

byl tu Ježíšek a za pár týdnů už zase budu chodit v mikině a očekávat jaro a takovou tu druhou (v mém případě už tak desátou) můzu. Hele ale fakt bez srandy.. Čím to, že ten čas tak letí, jako by to bylo včera, jak jsme spolu při teplém letním dni pozorovaly dva zamilovance, kteří si svou schůzku jaksi neplánovaně užili u vody a nebo jak jsme milovaly Vysvlečenej deník Johany, jak jsem si zlámala ruce, přijela za tebou na hory, probírala s tebou tvojí šikanu (jakože tebe šikanovali, chápeš), jak jsem se tě snažila uklidnit, když tě nikdo neměl rád a teď nemá nikdo rád mě, ne, kecám, ty mě máš ráda a taky Ondra, Timmy, Ziky, Fejfy mě nesnáší a tímto je všechny zdravím. A dneska jseš oblíbená, hodně oblíbená. A jak jsi díky mně zhubla, pamatuješ? Na první hodině jsi mě málem zabila, ikdyž já si myslím, žes měla co dělat, abys radši dobrovolně nezabila sebe, aby sis ulevila od tý příšerný bolesti z toho kroku, jakže se to jmenoval? No, netuším, protože jsem s tím taky nakonec sekla, vydrželas to dýl než já, ale to je jedno. Chtěla jsem nostalgicky zavzpomínat na starý časy a pouštěla jsem si video z našeho vyřazení. Já jsem brečela, pak jsem se řechtala jak moje ségra když mi vyleje čaj do šuplíku a neuvěřitelně moc jsem si užila pohled na všechny ty lidi, co mi chybí. Mimochodem třetího se jdu na základku podívat, nepůjdeš se mnou? A to je všechno, protože jsem se chtěla jít koukat na večerníčka a zjistila jsem, že už ho dávali. Jdu to oplakat. 

Jo a očekávám nějakou reakci od těch, co mi chybí, doufám, že taky někomu chybím :DDD Musíme někam zase zajít autisti!! A tohle berte jako můj novoroční projev...

Nemůžu si odpustit tyhlety naše zprávičky... 

PS: Jůli, já mám kamarády..

PPS: Mám skvělej nápad s Pravdomluvkama, ale pššt!!

PPPS: Jestli si Fejfy přečte celej ten článek, tak se snad za něj vožeru! 

PPPPS: A to není tak dlouhej!

PPPPPS: Mám vás ráda, všechny!

Tentokrát vánoční..

Čauký, Bino..

Nemůžu uvěřit tomu,
trvalo to tak krátce,
cukroví cítím na sto honů,
sníh však nepadá prudce.

Já včera byla dárky nakupovat,
v Plaze nemálo bylo lidí,
po dredařích nemohla jsem nepokukovat,
co však vybrat s pílí ?

Mamince svíčku koupím,
tatínek dostane ji též,
babičce vanilkovou podstrčím,
dědeček miluje svíčky více než....

Každý dostane svou svíčku,
nemám totiž peněz tolik,
splácím naši novou myčku,
Matýsek je náročný alkoholik.

Ale já o Vánocích psát chtěla,
necítím tu atmosféru však,
sem tam nějaká ta koleda,
ale ta vytratí se pak.

Poslední fyziku završili jsme testem,
poprvé já věřím v Boha,
doufám, že nezničí mne trestem,
od jednoho svědka Jehovova. (#džastedžouk)

Chybí mi má dětská léta,
to mi není ani šestnáct let,
kdo je to vlastně ta Petra ?
Jo.. zase mi došly rýmy.... bylo nás pět.

Už by nám mohli dát svátek,
pomalu se z toho hroutím,
volno bude až tento pátek,
mezitím někomu hlavu ukroutím.

Těším se, až přiletí Ježíšek,
na svých saních tažených velbloudy,
počkat, tady není zas tolik Muslimek,
eh, autokorekce.... jdu se smočit do vody.

Tímto završím svou báseň,
už mi palce bolí,
mám tě ráda jako plíseň,
a tyhle Vánoce si fuckt užij ! ♡

PS.: dneska končím po čtvrté hodině ^-^
PPS.: ale máme matiku i chemii :(
PPPS.: nechce se mi k té spodině
PPPPS.: ale nezapejkam jako Matýsek.

V penny nemají slevy

Víš, co se stane jednoročnímu chlapečkovi po sedmi letech? Bude mu osum!

IOKASTÉ:
Můj vlastní syn zabil mého chotě a pak se se mnou sám oženil, jak pravily Delfy. Delfy se nepletou ani tehdy se nepletly. My opatření učinili po jeho narození a synáček měl být zabit, však byl ušetřen. Přežil, zůstal žít s opuchlýma nohama, vyhnul se přichystané smrti.Daleko pak vyrůstal v cizích zemích. Nebyl nám na očích a osud ho přivedl zpět. Byla to náhoda, ne velký omyl. Stalo se jak mělo. Oidipus na cest zabil Láia, nepoznal v něm krále, svého otce, jak by také mohl, sem se vydal pro trůn a pro mne. Získal oboje i dítě jsem mu porodila, vlastnímu synovi, co já to udělala, že vlastního syna jsem nepoznala. Vdala jsem se za něj a žila s ním. Co já jsem to za matku. Jak špatné bylo chtít se zbavit jeho.

Nemám čas psát sáhodlouhý romány Jůlinko, tak ti píšu mou tvorbu ze školy, doufám, že jsem tě natolik tím vyprávěním z pohledu Iokasté navnadila, že si ještě dneska Krále Oidipa přečteš...

Zamilovanáá ?

Čúz, Sábino..
Poslední dobou si začínám stále více uvědomovat, že jsem asi opravdu (jakože.. opravdu opravdu) zamilovaná a tentokrát ne do Johnnyho Deppa ztvárňujícího Sweeneyho Todda (ikdyž ten je taky dost dobrej), ale do mého téměř půlročního přítele.. a ano, já moc dobře vím, že půl rok je v životě jen střípek času, ale proč si tenhle střípek neužít ? Je to naprosto jiný, je to.. cítím se jinak, celým dnem se na něj těším, když jedu ze školy, nahlas doufám (Verču to už asi celkem sere), že se potkáme v trolejbuse, nemůžu se dočkat pokaždé, když mi napíše, že za mnou přijde.. miluju středeční večery, kreré trávíme spolu například.... učením se matiky, správně, mami ! :33 :D občas mě štvou jeho názory, které se přou s mými, ale pak si prostě upečeme pizzu a je to zase v pohodě.. když byly letní prázdniny a on za mnou chodil už časně zrána, nestihla jsem se nijak upravit a on mi prostě jen tak řekl, že jsem krásná.... zachraňujeme společně stromy !

Strašně ráda vzpomínám na to, jak mi třeba na můj svátek v osmé třídě dal první pusu.. byla u toho i naše oblíbená učitelka, bohužel to nejspíš nezaznamenala :D .. jak před Vánoci nakráčel do třídy a v ruce držel toho obrovskýho medvěda, kterýho mám na posteli do teď.... jak si u nás vždycky společně vaříme čaj a on si dá zelenej bez cukru, protože je za****á bulimička a já si uvařím černej a moooc si ho osladím, protože.. chci mít sladkej život, jo.... jak mi jednou chtěl běžet utrhnout růži, ale musel přelézt plot, tak si jen natrhl tričko a vrátil se bez růže.. jak mi jednou bylo smutno a on mi v dešti běžel koupit brambůrky a přinesl mi je k oknu ♡ .. jak 11. září hrála na Óčku písnička "Sofia" a nebo "Tell me Rosie" .... jak mě vždycky pevně obejme a dá mi pusu na čelo.. a jak si ladíme oblečení do veselé černé barvy ^-^ jo a abych nezapomněla.... POSLOUCHÁ LANDUU ! JOOO ! Konečně někdo ! :33 :D

Jak jsme chodívali ráno ještě před vyučováním (ke konci základky) do parku, chodili si lehnout k "našemu" stromečku a koukali do nebe.. já jsem si položila hlavu na jeho hrudník a přivřela oči.... od sedmé třídy se mi líbil, byla jsem do něj "zbláněná" a jsem ráda za to, jak to dopadlo.... ♡ všechny moje deníky jsou z velký části o něm.... jo a.. tahle fotka asi nebude úplně korespondovat s fotkou v první části článku, ale.. no co :3 :D

..... podporujeme se v každodenním životě, když má kocovinu, přinesu mu cukroví až domů.. jo.... :)) :D dneska jsou to přesně dva roky ode dne, co jsme spolu poprvé někam pořádně šli a to do kina.. jo, sice tam byla i Miky (nesnáším tě, Puso :* :D), ale seděla jsem vedle něj a celou dobu jsem se k němu chtěla přimáčknout, ale.. bylo nám 13 a já se styděla.... každý ráno, kdy jsme společně chodívali do školy, jsem se nejvíc těšila na tu chvíli, kdy mě obejme a já budu mít zas ten krásný pocit bezpečí, štěstí a.. nevím, asi tepla ? :D ♡
Má ty nejkrásnější modrý oči a špinavý blonďatý vláskyy (jestli budeme mít děti, bude to prostě ta nejsilnější armáda. Jo a stále platí, že prvorozenec bude pokřtěn po tobě, takže "Kevin Sabina Zikmund".), křivej malíček na pravé ruce s kloubem navíc, super bráchy a bratrance.. třetí bradavku (a to fakt.. bleh) a přední zuby trošku od sebe, po tátovi :333 :D ..... úplně nejradši mám, když je venku ošklivě (nebo prostě zima), tak jen ležíme u mě na posteli, pouštíme si film a on mě drží u sebee.. a jeden takovej super skrýn na konec.... byli jsme mladí a neuměli jsme vyjadřovat své city :

PS.: MATES KUP SI UŽ KONEČNĚ TO KVÁDRO A BOTY DO TANEČNÍÍCH
PPS.: jsem asi dost ukecaná, co ?
PPPS.: M I L U J U ♡
PPPPS.: ..... jo a ty svaly taky celkem ujdou

Svět je zkaženej!

Ahojda Blondýno, 

už je zase středa a já si marně lámu hlavu nad tím, co ti sem teď napíšu. Je libo můj článek o psychologii? Určitě jo, ikdyž zrovna asi ještě spíš a pravděpodobně ani nevíš, co psychologie je.V dnešní době moderní se psychologie velmi zapotí. Všechno je totiž moderní. Ne jen doba, ale i lidé. Považují například svou práci za velmi důležitou, proto se z ní prakticky nehnou. Domů přicházejí (zda-li vůbec přicházejí) velmi pozdě a nestíhají praktický život, který by se v druhé polovině 20.století považoval za naprosto normální a očekávaný. Tato doba je nastavena jaksi bez manuálu. Lidé se z nedostatku času hroutí. Hroutí se také ze vztahů ve společnosti, které se mediálním světem pohoršily. Neví, že je to kvůli tomu, ale existují praktické důkazy, které tvrdí následující. Tato doba není nastavena správně. Nemá vymyšlené detailní propracování průběhu a pouze jí proplouváme. Bez povšimnutí se ocitáme na samém břehu, nemůžeme vyplout a ztrácíme se v pobřežní mlze. Práce psychologů se za posledních deset let výrazně zařadila do každodenních potřeb populace. Je to jednoduché. Z nedostatku vztahů, času a naopak z velkého dostatku práce a mediálních zařízení se lidé odcizili sami sobě. Zní to trošku překrouceně, ale přečtěte si výše uvedené víckrát, abyste to pochopili. Svět žije tak nějak napřed. Ani ne v minulosti ani ne v přítomnosti. Přehoupli jsme se do budoucnosti, ve které neumíme žít. Spíš kterou neumíme žít. Jak bychom také mohli, když žijeme v přítomnosti? Možná jsem Vám teď zamotala hlavu, ale celková podstata věci je velmi jednoduchá. Chtěla jsem říct, že abnormální se zdá být to, čemu nevěříme, pokud nebudeme věřit této době, budeme se i v příštích letech dále ve velmi početných houfech scházet s našimi psychology, kteří nám každé úterý poskytnou od 16:00 hodinku, možná dvě. A i nadále budeme probírat náš život jako urputné trápení, bez uvědomění si, že si celou situaci způsobujeme sami. 

Já totiž po ránu plodím jedině takovýhle příšernosti, abych už mohla ve škole jen tupě sedět a zírat na Káju sedící předemnou, respektive na její záda, nikoli na tabuli nebo dokonce na učitelku přednášející látku u tabule. To bych byla moc trapná víš? A taky že budu, protože to takhle ukončím, abych se stihla ještě oblíct a tak. 

PS: Nalejou nám v Crazy baru? 

Z R C A D L A A L D A C R Z

Drahá Bino a všichni příznivci, kteří si toto právě teď čtete.. nejprve bych vás chtěla varovat…. je dost možné, že po přečtení tohoto článku budete i VY minimálně pociťovat jemné mrazení z pohledu do zrcadla a ne proto, že by vám to zrovna dnes neslušelo. Než začnete (obdobně jako můj přítel) tyto myšlenky odsuzovat, zamyslete se nad tím z hlediska ne fyzikálního, ale.. prostě se nad tím pořádně zamyslete. Začněme Alenkou v říši divů.. V příběhu se objevuje určitý "svět za zrcadlem". Svět, skoro na chlup podobný tomu našemu, ale celý zrcadlově otočený. Dejme tomu, že když v běžném životě budete chtít někam odejít, třeba jen do školy/do práce…. co k tomu použijete ? Správně, okno (ti znalejší dveře).

Teď si představte naprosto jinou a při tom naprosto stejnou dimenzi, kde k tomu lidé používají orámované plochy odrážející obraz. Možná v jejich světě slouží k něčemu jinému, možná je jinak vnímají, ale jsou to jednodušše naše zrcadla. Každý z nás máme doma zrcadlo, a to minimálně v koupelně. Když se do něj díváte, zkuste si chvíli nesoustředit jen na vaši problémovou pleť, postavte se před něj a zadívejte se "sami sobě" do očí. Jste to skutečně vy ? Není to jen jakýsi váš dvojník, který má pihu na opačné straně obličeje, než na jaké ji máte vy ? Nestalo se vám někdy, že by zrcadlo zrcadlilo nějaký "blud" ? Ať už nepatrně rozdílnou mimiku ve vašem obličeji či předmět v místnosti ? Nebo když jste si jako malí hráli, vzali si zrcátko doprostřed místnosti a přiložili tvář až těsně blízko k odrazové ploše ? V této chvíli se totiž může stát, že uvidíte i věci mimo běžné vnímání z tohoto úhlu (teď mám na mysli například předmět, který je třeba i metr od vás a zrcadlo by ho nemělo odrážet, třeba i na opačné straně, než je odrážecí plocha). Upřeně se někdy zadívejte na svůj odraz a popřemýšlejte. Jste v životě dobrým člověkem ? Tak váš "dvojník" v zrcadle není. Je to zrůda, která prahne po tom, aby vás zlikvidovala.

Přijde vám to celé jako kravina ? A co například pověra, která říká, že když rozbijete zrcadlo, čeká vás 7 let smůly ? Také odvozena od tohoto. Čím starší je ono zrcadlo, tím je to také horší. A to z toho důvodu, že za dobu svého bytí na Zemi se do něj mohlo dostat nespočet duší, které kolem něj za svého života prošly a následné zemřely. Když se zrcadlo rozbije, všechna energie se uvolní, duše "vyletí" ven a neznačí to, myslím, nic dobrého. Na závěr bych chtěla zmínit, že je opravdu dost špatné mít zrcadlo v ložnici (jo.. taky tam mám 4, to je v pohodě….), už jen kvůli tomu, že vám bere energii a můžete díky tomu mít noční múry a problémové spaní. Stačí ho na noc něčím přikrýt, položit před něj ochranný předmět (křišťál, ..), nebo ho jednodušše alespoň přemístit do jiné místnosti. Také není moc dobré mít zrcadlo přímo naproti vchodovým dveřím (u nás také vedeme.. :D), protože to všem, kteří do vašeho bydlení vkročí seberou určitou energii a mohou pak mít skutečně špatnou náladu. Zkrátka, čím míň zrcadel budete doma mít, tím líp pro vás. A jestli tomu nevěříte, tak nevěřte (ale až vaše zrcadlo bude ukazovat bludy a vy budete vyděšení, tak za mnou nelezte :3 :D)…. Takže.. zrcadla jsou zlo a hezky si užijte zbytek dne :).

PS.: a pozor na škrkny PPS.: nezapomeň.. čím míň doma zrcadel, tím líp PPPS.: platí to i pro výlohy, některá okna, nikoli však pro vodní hladiny a tak dále a tak dále…. PPPPS.: při astrálním cestování do zrcadla NEVSTUPOVAT, ještě lépe, ani se do něj raději nedívat.