Před spaním....

!! UPOZORNĚNÍ !! Pokud jste úchyl, který jen omylem narazil na tento článek pod domněnkou, že se v něm bude jednat o něco jiného, než o mé myšlenky před spaním, ať ihned pokračuje chodbu rovně a na konci doprava. Dostane se do spalovny. Milá Sabinko, přemýšlela jsem, co jsme tady tak ještě úplné nerozebíraly a napadla mě jedna věc. Když jsme byli malí, nesnášeli jsme to, naopak nyní, když už jsme starší a ROZUMNĚJŠÍ, dali bychom skoro cokoliv za to, abychom touto.. činností mohli trávit více, než jen pár hodin denně. Ano, jak již mnozí pochopili, jedná se tu o spánek. Každý z nás ho vnímá jinak, někdo si možná říká, že těch.. 6 - 8 hodin by mohl věnovat užitečnějším věcem, jiní by zas klidně prospali celý den. Ale já bych se tu dnes chtěla zabývat tím, kudy se ubírají mé myšlenky (myš Lenky), když se mi zrovna nedaří usnout, nebo už usínám a.. no nic, přečtěte si sami.

Většinou mám tak do dvaadvacáté hodiny večerní puštěnou televizi a v ruce samozřejmě svůj věrný mobil. Poté televizor vypnu, mobil.. samozřejmě odložíím (ahoj mami), lehnu si obličejem ke zdi a snažím se usnout. Ale v tu ránu to najednou absolutně nejde. Ještě před chvílí jsem byla unavena k smrti a teď se mi vůbec nedaří vypnout a spát. Tohle se mi stává sakra často a nyní ti objasním, co se mi v těchto těžkých chvílích honí hlavou.....

1) chce se mi čůrat, ale nechci vzbudit polovinu bytu 2) ten samý problém mám se smrkáním.. měla bych si pořídit pokoj v jiné části.... Plzně. 3) mám žízeň 4) nařídila jsem si na mobilu budík ? 5) mám připravené věci do školy ? Nepíšeme test z matiky !? 6) hodí se k sobě ty džíny a to tričko, které mám naplánované si vzít ? 7) co si ráno udělám s vlasama a srihnu si udělat linky ? 8) co je za den ? Nemám psát článek na Blog, nebo scénář na video ? 9) proč jsem si nesundala ponožky ? 10) je mi horko, ale když půjdu k oknu, určitě mě pod postel zatáhnou ty příšery, co tam bydlí..... A tohle jsou takové ty "fajn" problémky. Pak přicházejí ty závažnější..... například : 1) určitě nestihneme všechno nacvičit na vyřazení.. a měla jsem přinést ty peníze, co se vybírají.... nemám jít ráno nacvičovat na drumbeny ? 2) co když na střední nebudu oblíbená, nikdo si mě nebude všímat a budou se mi smát ? Co když si ke mně nikdo nesedne na obědě ? 3) jaký je smysl života ? Proč tady vlastně jsme ? K čemu je nám ta mizerná existence !? 4) co když se ztratím, až pojedu autobusem na rozlučku ? Co když nevystoupím na správně zas.... SAKRA ! Nemám nabitou plzeňskou !! 5) ve čtvrtek mám na přehrávce hrát zpaměti Rockovou baladu a já to neumím.... hmm......

Ale dost o takovýhlech věcech.... tím si přeci nenecháme pokazit večer, no ne ? Abych ale pravdu řekla, obvykle se mi hlavou honì u takové blbosti, jako třeba.. jestli může jednorukej hrát nějak na kytaru, jestli dokáže člověk na vozíku lyžovat, a tak dál, a tak dál.... ale tím tě už nebudu zatěžovat, jelikož ty máš teď berle a jsi tím pádem zatěžená dostatečně.... opravdu už nevím, co psát.. ale jsem nehorázně ráda, že díky návštěvě u doktorky se uleju z těláku.. snad přežiji vážení a to šťourání v krku takovym tim hnusnym dřevem od Algidy....
PS.: pojď taky na ten rozlučáák :(
PPS.: doufám, že se ti ta noha zahojí :*
PPPS.: jsem ospalá.

Jsem pizzový šnek!

Jejda, a už je to tu zase.. Ahojky Zlondýno. Tak já se mám zase chytit slova a něco sem napsat, tak já tak trochu shrnu to, co se dělo minulý týden jo?. Byla jsem na fotbale, vlastně ne že bych byla nějaký fanda zrovna fotbalu, ale prostě jsem dostala lístky a tak jsem pozvala jednu moc supr bytost (ahoj Anežko). A musím teda říct, že by nás měli zaměstnat do fotbalový asociace, protože to, jak jsme se pořád bouřily nejdřív na rozhodčího, pak na hráče a nakonec na malýho kluka sedícího přímo před námi, co si nedal pokoj s otravným troubením, to teda fakt říkám, nám z toho málem kleplo a taky nás málem odváděli s želízkama, protože už to v jednu chvíli vypadalo, že dojde k napadení nezletilého a k následné rvačce s jeho otcem, který mimochodem taky byl celkem na facku, ke konci dělal větší bordel než ten malej. No, a vzhledem k tomu, že můj život je jinak prakticky nudnej, já teda vím, že není, ale nemůžu sem psát úplně všechno žejo... Tak je to asi všechno důležitý. Vlastně jsem si uvědomila, jak mi devítka utekla před očima. To byl vážně fofr, ještě teď si pamatuju první září, začátek devítky a dneska? Zbývá nám pár nudnejch týdnů základky, chaos, minimaturity, vyřazení a pak konec. Všichni se rozutečou na střední a po nás nastoupí osmáci a i oni to budou mít strašně rychlý. Znovu už bych devítku prožít nechtěla a to říkám, protože vidím jen asi ten smutnej konec. Ale zase smutnej jak pro koho. Já to beru sportovně, nastoupím na střední a poznám nový lidi, starý budu pořád potkávat a zase se někam posunu. Hele, já vůbec nevím co sem mám teď psát. Chceš sem třeba hodit mou poslední práci ze slohu? Cože? NE? No tak ne no... Ale víc ti toho asi fakt nepovím. Jo a promiň, nejsem ve škole no... Ségra má narozky, bude mega párty, ale pozvat už tě nemůžu, tolik trávy a chlastu nemáme, sorry... A to bude asi tak nějak všechno, fakt nemám dneska úplně inspiraci a témata jsem vyčerpala, příště se zase něčeho chytnu, ale dneska to po mně nechtěj...

PS: Pizzoví šneci jsou perfektní, děkuji za recept.. :)

Konečně "LÉTO" !?

Drahá Bino, nedávno mě napadlo, že venku už se začíná konečně oteplovat. Už to není takové to aprílové počasí, kdy jeden den je 23 stupňů a další dva dny prší a tobě se nechce vylézt z baráku ani na to ledový kafe. Někdy minulý týden KONEČNĚ vysvitlo sluníčko a díky Bohu, prozatím svítí a hřeje pořád.

Koukala jsem na své staré fotky (osypky mě ještě neopustily), které byly vyfocené před rokem, dvěma až třemi.. ve stejné době, co je teď. Například fotka z poutě. Na pouť jsem chodívala i v tílku a kraťasech.... no a letos ? Musela jsem mít džíny, mikinu a bundu a k tomu všemu začalo pršet, že jo..... Pak taky tohleto.. jeden velmi slunný den nás potkal už minulý měsíc, byl to čtvrtek.. to si pamatuju podle toho, že jsme vylezli ze školy a čekali na odpoledku. Všichni jsme byli nabalený a ono bylo takový horko, že i TY jsi si sundala svůj kabátek. No a jasně, že šesťačky, sedmačky a MOŽNÁ i někdo z osmaček (těmy si teď nejsu jistá) si hned musely oblíknout kraťasy, protože byl přece už asi i duben, bylo hrozný vedro, že joo.... no a za dva dny docela koukaly, když odcházely v půl druhý domů a venku slejvák a chladno.

Ale co tady tím vším chci říct.. teď už asi konečně to teplo OPRAVDU bude, doufejme, tak i já si možná troufnu si ty kraťasy po třičtvrtě roce znovu oblíct. Ale léto pro nás přináší i spoustu nekalých nástrah..... a to třeba plavky. Ptáte se, jak vypracovat břicho do plavek za tak krátkou dobu ? My Vám to prozradí.... ne, tenhle blog opravdu není o metodách cvičení a hubnutí, ačkoli by to nebylo špatný.... ale tudle jsem na Fejsbůku narazila na video + článek, ve kterém se psalo, že ti stačí řídit se podle videonávodu a již za deset dní budou vidět změny.. a že na to stačí 7 minut denně..... řeknu ti.. byla jsem líná to video i dokoukat. Ale abych se tu nevykecávala do nekonečna.... užij si dnešní krásný a sluneční den a vykašli se na učení na testy. Už je to fakt jedno a spíš si pořádně užívej ty poslední dny před koncem devítky.....

PS.: jak se těšíš na rozlučku ? Odvlečeš mě pak domů ?? Ne, to byl vtip, mami.. já pít nebudu..... :3 PPS.: chutnaly ti mafíny a pizzoví šneci, na který jsem ti poslala ten recept ? :D PPPS.: TY už hlavně do plavek NEHUBNI !! PPPPS.: tohle je strašná písnička, ale hodí se sem a já ji MILUJU ♡ ..... https://youtu.be/weWsxR6P1Iw

Zub moudrosti

Ahojda Jůlinko,
tak já se ti hned svěřím, ty už to teda víš, ale tady takhle napsaný to bude znít jinak, možná tak jako trochu víc důležitějc. Začlo to v pátek. My (naše devítka) byla s prvňákama na Den Země kreslit na chodník křídama. Kreslili jsme ZOO a byla hrozná sranda, zvlášť ve chvíli, kdy na nás ti prcci rozkošní začali skákat a rázem jsem na sobě měla nalepenejch osum dětí. Nebyly moje. Jo a pak právě se to stalo. To bys nevěřila, jakou náhodou jsem ve svý puse narazila na... ZUB. Úplně novej cizí zub. Nejdřív jsem si myslela, že je to zbytek mojí snídaně, asi kousek müsli, ale nešlo to pryč. Snídaně to nebyla. Prostě.. Moudrák. Jakým nedopatřením se tam sakra dostal? Já už mám svých zubů dost a o čtyři jsem už přišla, takže nezvaný host.. Bolelo to a ten den zrovna byla moje oslava. Jíst jsem mohla, naštěstí. PS: Oslava byla supr, ale teď se mi odklání od tématu. Jenže druhý den jsem se vzbudila a ejhle. On povyrostl mezek jeden. Samozřejmě bolel víc a s bolestí přišlo i menší omezení v jídle. No a pak jsem se jako obvykle dorazila úplně. Sedla jsem si totiž k noťasu a hledala výrazy typu: Co dělat, když vám leze moudrák, Co s moudrákem, zapálit? Nebo utopit? Hele tomu bys nevěřila, ale dopadla jsem přesně tak, jak dopadají všichni ostatní, kteří si jdou číst v nemocech. Rázem jsem měla pocit, že mám v tý puse zánět, vytváří se mi cysta a už jsem se viděla v narkóze jak ležím někde na pohotovosti a doktoři mi z pusy rvou můj novej MOUDRÁK, kterej mi ani v nejmenším nepřipomíná moudrost. A v tu chvíli mi to došlo hele. Tenhle zub ti má vyrůst v období 18 až 25 let (to jsem se dozvěděla na internetu, jsem ale chytrá viď?). Sakra dyť, mně je šestnáct! Ale nemusí vyrůst všem, když už ale vyroste (mně zrovna vyrostl), má to být přesně ten zub, který jako sděluje, že už jsi s přicházejícím věkem dostatečně zmoudřela. Hele, ale co je moudrýho na tom, že ten  zub ti akorát v puse dělá neplechu? To jemu chybí moudrost, jinak  si to neumím vysvětlit. Měl by jet na nějaký školení, beztak jsou teď všude nějaký uhozený školení, a tam by mu někdo měl laskavě vysvětlit, co to ta moudrost vlastně je. Jsem si tak říkala, že spíš já bych ho měla naučit, moudrosti, ale copak to jde? Je ještě víc zabejčenej než já!  A to už jsem si myslela, že nikdo víc zabejčenej než já neni. No, plyne z toho to, že nevěřím zabejčenejm zubům, nemám ráda zabejčený zuby, jsem zabejčená, ale nikdy to nesmím přiznat (sakra, teď jsem to udělala), moudrák není moudrej zub, tudíž nemůže moudrost ani přinášet ani potvrzovat. A teď jsem nejspíš vyčerpala svou slovní zásobu, takže si jdu do ledničky pro obklad, abych si zachladila ústa a asi půjdu najít číslo na pohotovost.

PPS: Mám tě ráda
PPPS: Nemám ráda můj moudrák vpravo nahoře!
PPPPS: Dieta je taky fajn..

PROSLOV !!

Milá Bino.. Nedávno jsme měli za úkol v hodině českého jazyka (konkrétně slohu) napsat proslov, který bychom jaksi přednášeli na konci roku na našem vyřazení.... jak bychom si ho asi tak představovali. Já se k tomuto úkolu postavila čelem a asi tři týdny předem jsem už měla sloh napsaný. Totálně se mi líbí a všichni mi ho chválili (děkuju.. mami), ale i přesto jsem dostala dvojku.. ano, DVOJKU ! Chvalitebnou !! Takže.. ho sem teď vkládám a doufám, že Vám, jako čtenářům se líbit bude..... Vážení rodiče, milí spolužáci, svatý učitelský sbore Devět let uplynulo jako voda a já tu teď stojím proto, abych se za naši třídu rozloučila s devátým ročníkem, který opouští náš drahocenný ústav, a též proto, aby na mne byla mamka pyšná. (Ahoj.) Myslím si, ba jsem si dokonce jistá, že převážná většina učitelů na naši třídu jen tak lehce nezapomene. Pokud jsme je tedy zapomenout nedonutili. Chvílemi jsme byli dobrá parta, jindy jsme se zas hádali, ale nikdy jsme se navzájem nepřestali podporovat a dotáhli jsme to společně až sem. Ano, někteří jedinci byli sice problémovější, než jiní, ale i jejich nemístné poznámky nám dokázali vykouzlit úsměv na tváři, jak jste mohli vidět v dnešním představení. Teď by byla na místě rekapitulace let minulých. Pokusím se nějak zhodnotit průběh našeho života na této škole. V první třídě jsme sem přišli, natěšení a plní odhodlání přicházet na kloub novým věcem. Naučili jsme se číst, počítat a ve třetí třídě jsme například zjistili, proč se v nějakých slovech píše měkké “i“ a v jiných zas tvrdé “y“. I když to někteří nepochopili doteď, ale to je vedlejší. V červnu páté třídy jsme si otevřeli Rychlý špunty na oslavení úspěšného ukončení prvního stupně a hurá vstříc druhému. Čekala nás spousta nových věcí, například skříňky místo šaten, téměř na každý předmět jiný vyučující a samozřejmě mnohem víc učení, než jsme byli zvyklí. Ale zvládli jsme to a jako celek jsme se ještě víc sjednotili. V sedmé třídě jsme se spojili se zbytkem 7.A a přibylo k nám asi šest nových spolužáků. Museli jsme si na ně zvyknout a šlo to. Zanedlouho už jsme je brali jako jedny z nás, jakoby do našeho kolektivu patřili už dlouho. Potom ale přišla třída osmá, kdy nám bylo řečeno, že nám jde o známky a to samé v první polovině ročníku nynějšího, tedy devátého. Museli jsme se hodně snažit. Tehdy jsme se poprvé pořádně naučili jednu užitečnou věc… a to modlení za čtyřku. Některým to vycházelo podle představ, někomu zas tak úplně ne, ale nikdo nepropadl, což je myslím docela úspěch. Dostáváme se tedy do toho nejkrutějšího času, a to je duben letošního roku. Již od ledna nám vyučující tloukli do hlavy, že přijímačky se kvapem blíží, ať hlavně včas odevzdáme přihlášky na střední školy a ať se alespoň trochu učíme, abychom se někam dostali. Stresu v tomto období nebylo málo, ale nakonec to naše 9.B zvládla bez větších problémů a všichni se dostali tam, kam chtěli a když ne napoprvé, tak na odvolání, nebo v druhém kole. Drtivé většině z nás se teď zdá, že na základku nikdy nebude vzpomínat v dobrém a ráda, ale postupem času se to změní. Všechny nehezké vzpomínky se vytratí a nám zůstanou jen ty vtipné, hezké a příjemné… asi. Budeme na tato školní léta vzpomínat se slzou v oku, jako to teď dělávají naši rodiče, nebo jiní příbuzní. A také pochopíme, že to učení nakonec stálo za to a nám to přece jen k něčemu bylo, alespoň jako dobrý základ pro další vzdělávání… Doufám, že za tu větu dostanu alespoň jedničku. Za patnáct let si zorganizujeme třídní sraz v nějaký strašný hospodě a budeme se smát nad starými fotkami a nad tím, jak jsme se změnili, či naopak zůstali skoro stejní. Přijde tam i naše drahá paní učitelka a bude jí to slušet stejně tak, jako jí to sluší právě dnes. Ale svět se nepřestane točit s koncem jedné éry. Bude se pořád točit a my půjdeme dál svojí cestou, kterou jsme si nedávno zvolili. Sice dnes odcházíme, ale nahradí nás jiní a za rok tady bude stát zas jiný zástupce devátého ročníku a bude tu vykládat podobné výroky, jako tady teď vykládám já. Nakonec bych tedy chtěla popřát hodně štěstí svým kamarádům na střední a učitelům pevné nervy s mladšími žáky. To je ode mě dnes vše. Děkuji za Vaši pozornost. Tak.. konec :D já myslím, že dobrý, ne ? Jsem s tím naprosto spokojená. Pozdravuji paní učitelku češtiny.
PS.: VZALI MĚ NA ŠVEJCÁÁRNUUUUU ! PPS.: tenhle týden píšeme každej den test.. že si ty učitelky nedají pokoj :(
PPPS.: dneska mám Absolvenťák, tak přijď v půl šestý do hudebky, Puso :*

''Být šťastný" má hlubší význam

Ahoj MARODE,
Právě jsem vylezla z vany, ve které mě napadala různá témata, o kterých bych mohla psát v dnešním článku, ale nakonec z toho vyšlo... NIC. Absolutní nic na poli senzací. Tak dobře, náš blog je o tom, jak žijeme, jak si vedeme život, co do něj přijde a co odejde. A já to dneska pojmu zase trochu po svym.. Víš tak jsem se zamyslela nad tím, z čeho mám  radost, nebo co je vlastně teď náplní mého života a musím teda říct, že občas stojí za to si takovouhle otázku položit, protože mě by ani nenapadlo, co o sobě všechno zjistím. Tak chodím do devítky, úplně úžasný fakt, z kterého neplyne vůbec nic, jen to, že mám před sebou dalších pár let školy. Co je na tom dobrý je to, že se konečně budu zaměřovat na to, co chci dělat, protože já to vím. Špatný je, že jsem asi úplnej marťan, protože jsem z mého okolí jediná a já bych narozdíl od všech už chtěla dělat jen svou práci, třeba se posunout o pár let dopředu a stresovat se z jiných věcí než zrovna ze známek. Nejsem typ člověka, co se dovede něco našprtat a pak bravurně předvede u tabule. Mám prostě pocit, že chci cítit hlubší význam všeho. Vždyť i tenhle článek píšu s neopatrností, která se mě občas chytne. Nedávno se mě kamarád zeptal: ,,Ty hele, ty seš přijatá na školu, víš co chceš dělat, život máš jakžtakž srovnanej, kamarády vcelku nepotřebuješ, protože si vystačíš sama, seš originální, nepovyšuješ se, umíš se vcítit do druhých, seš nezaujatá a umíš poradit. Řekni mi, co ty ještě potřebuješ k dokonalosti?" A já jsem se nad touhle poznámkou úplně zastavila. Pořád se na mě v zrcadle dívá jedna holka. Ráno, odpoledne, večer. Pořád je to ta samá, možná vypadá jinak, možná do večera změní názor, protože ona má názor na všechno a vždycky mi odpoví, ale pořád je to ona. Její životní chvíle ať už jsou to prohry nebo výhry pořád prožívám s ní. Čas mě hodně naučil a mě by vůbec před pár lety nenapadlo, že budu mít svůj životní cíl. Když ten cíl máš, máš tendenci se k němu dostat. Cestu si vytváříš sama, i když je zdlouhavá má konec a na tom konci je zase začátek. Vlastně zjistíš, že jsi v jednom koloběhu. Abys mohla být šťastná, musíš dělat věci, který tě baví, musíš trávit čas s lidmi, které máš ráda, musíš se umět povznést, dobře se tvářit, nebýt pesimistická, což může být ten hodně velký problém, ale hlavně to musíš být pořád ty. Alespoň já to tak má, protože jsem prostě zásadová. Jsem tak zásadová, že když prostě něco řeknu, myslím to smrtelně vážně a svý sliby umím splnit navzdory vnějším vlivům. Panebože, tady to zavání odborným textem.. Ale dokončím to. Kolem mě je strašně nešťastných lidí. Pořád si na něco stěžujou, nepřijímají realitu, to je jedna věc, ale druhá je ta, že tu realitu si můžou vytvořit sami. Když je někdo nemocnej, je to jen odraz jeho těla, jeho duše, která je nespokojená a dá nám to najevo. Všechno má hlubší význam, Co se ale zamyslet nad tím, proč to tak je? Vždyť ty nešťastníci si ten život znepříjemňují sami. Něco se mi přece nelíbí, tak to změním, změním celý uhel pohledu. Vžij se do role někoho úplně jinýho, taky to nemá lehký a taky jede pořád dál. Nakonec se i ze dna dá vyhrabat, otázkou je, jestli to chceme. V ničem jiném to nevězí. Než nad tím vším uděláš závěr, nech mě ještě dopsat pár vět. Možná že působím šťastně, já jsem, až na malé nedostatky prostě šťastná jsem. Ale taky mám pár svých much, který potřebuju usměrnit do koloběhu. Vím o věcech, který chci a musím změnit, je to v myšlení, naslouchám tomu co chci já a ne jen podvědomí ovlivněné dnešním světem. Mám plán a když mám k tomu cíl, připadám si jako bych v ruce držela mapu s buzolou a před sebou měla cestu s ukazatelem.

PS: Je to tak hluboký, že jsem z toho dostala hlad.
PPS: Jestli jsi to dočetla a vážně se nad tím zamyslela, jseš úžasná!!

PŘÍJMAČKY - a co teď ?

Milá Bino, mohu ti s největším klidem v duši oznámit, že jsem naštvaná, ano.. naštvaná, že ty už jsi přijatá a já musím stres z příjmaček zažívat sama. Už jen SAKRA dva DNY !! Já.. asi umřu.... to je samý : ,,A učíš se ? A učila ses ? A víš, že tam berou hrozně málo lidí ? A víš, v jakém patře je ta učebna ? A stihneš tam dojet včas ? Nemáme jet s tebou ? Nezapomeň si propisku a trojúhelník ! Zopakuj si ještě ty rovnice.... neměla bys furt jen sedět u televize, koukni na tu matiku.." hele.... každou noc se mi o tom zdá, mám z toho strach, klepu sd, dokonce jsem si skoro začala kousat nehty (ale nezačala !!) a přežírám se.... už, aby to bylo za mnou. A ano, učila jsem se a učím se. Ale abych nepropadla vlastnímu užírání se, musím dodržovat několik pravidel : 1) dopřát si klid a čas na sebe Nemůžu u těch učebnic prosedět víc, jak 2 hodiny denně, i když se mi jednou povedlo být nalepená na noutbuk s Cermat testy od dvou odpoledne do půl desáté večer (děkuji za pomoc Tedovi, díky..), ale to jsem byla nemocná..

 

2) zapamatovat si to, co tam určitě bude Mně čeština nedělá problém, troufám si říct, že mě baví, ale matika.. pff, nemám ani potuchu o tom, co je to "logické myšlení"..... a v sobotu jsem zjistila, že tak úplně nedávám převody jednotek (metry čtvereční, decimetry krychlový..) a musím došrotit vzorečky..... ale většinu jsem si nalepila na skříň vedle postele a jsem v pogodě.

 

3) musím hrát na klavír Mimo toho, že mám na konci dubna absolventský koncert po sedmi letech v hudebce (wau, to je krutý), tak se u hry na klavír úžasně odreaguji a.. prostě.... je to super :D

   

 4) držet se dál od ledničky Opravdu bych dokázala vyžrat celý obsah lednice, když přemýšlím nad zlomky.... báj d vej, lednice je ve tvaru kvádru, dejme tomu, že její rozměry by byly 2m, 1m a 1,2m .. jaký by byl obsah této chladničky ? A co objem ? Nevíš, co !? Protože ty se na to můžeš vykašlat !!!! A já si jdu ty vzorečky vypsat do poznámek a číst si je....

   

 5) udělat si čas na kamarády Víkend nám sice nevyšel, Sabi, ale slibuju, že se to zlepší :* jenže toho mám teď opravdu dost, chápeš.... 

 

Tak doufám, že si z tohohle článku alespoň někdo něco vzal, nebo, že článek pobavil a pomohl zabít čas, který jste mohli věnovat lineárním rovnicím..... no nic, já se s vámi loučím a čúz ! PS.: jede nám to už po sedmej, budeme tam projistotu dřív, ju ? PPS.: čum na můj Instagram PPPS.: pápá, maj lejdy ! ♡

Maj Ingliš is super ♡

Helou maj frend, Bina. Aj fink its tajm tů start tů improuv in Ingliš. Aj wont popsat ti maj víknd end hau Aj strávila d Ístr holidejs. Its start on d frzdej. Frst dej holidejs Aj spend in d haus of maj bojfrend.... eh.. spíš in d haus of him parents. It vos very fany dej. Ví plejd vif čildrn, ví kukd vif čildrn end ví plejd d pijáno. Kids ár bjůtifl end blond, Aj lajk bjůtifl end blond kids, jů nou it.. Aj hed lanč in haus Ted's parents. It vos grejt, sou Aj hed býn ítn inaf. Áftr d lanč ví plejd vif blond čildrn on "blajnd grandma", sou.. Aj vin, jů nou..... Bat lejtr d kids got engry et as, bikóz ví vér in d Ted's rům end ví vér dem told, ať gou autsajd. Dej gou pryč, bat vajl dej kám zpátky, dej vér séd. Dej told, det ví dont plej vif dem, sou.. ví vér tólk : ,,Nebrečte, it vil bí fajn." bat dej nou end nou kýp kelm. Sou, nafink, on d end it evryfink gůt.... dopadlo end ví ár džast hepy, det čildrn ár hepy. Aj fink, det maj Ingliš is nau mač betr, den det on d start of d dej.

   

 Nau Aj popíšu maj Ístr. It isnt very long, bikóz det jír is přestupný jír, sou vif pomlázky šud gouing girls, det strýts of Pilzn vér ólmst prázdné, bat aur frend Ondra livs on vesnice end hí gouing vif pomlázka evryjír end det jír isnt výjimka. Hí dró his fejs lajk e gril.... teda.. girl end vif his/her frend gou tů d dejr vesnice. Dej si vykoledovali sertajnly mač égs end mač svíts. Ájem pyšná on Ondra. Hí is maj hýrou, hí help mí vif matematik end Aj help him vif hladomor. Sou.. det vos maj holidejs. End vots hepnd tů jů ?

   

 Jo a naše povyraženíčko v neděli bylo super, i když jsem si skoro nic nekoupila :D a doufám, že za 4 roky, až bude teda zase přestupnej, půjdeme šupat znova :D na ty vytřeštěný obličeje lidí nezapomenu !! :D tak.. a nyní zpět tů d ingliš léndž.....

 PS.: Aj lajk jů, Bina 

PPS.: Dis is very fany, Aj interestd of it 

PPPS.: fink jů, kolik mi det dalo vork ?? :D