Olá, Bina !
Je dosti, možné, že tě poněkud zaskočil název tohoto článku (nebo snad, že zaskočil i někoho jiného).. ale já ti to ihned objasním ! Jde totiž o to, ano, jo.. jsem v prváku. Ale já ti to povím.... naše třída chytla výbornou češtinářku, která nás opravdu skvěle připravuje na maturitu už v takhke útlém věku, taky nás známkuje dost přísně, prý ,,podle Cermatu" (proto mi jednička na vysvígo utekla asi o 9 setin) a neustále nám připomíná, že pro naše vlastní dobro bychom měli za první ročník + letní prádniny přečíst kolem osmi/deseti knih.. že jí možná nevěříme, ale bude to náročnější a náročnější a nakonec budeme mít dost málo času a budeme nuceni se učit zas jiné věci.. takže Lišková se do toho opřela.
Stále jen malé úzké knížečky, asi dvě jsem dokonce četla v PéDéeFku a říkala jsem si : ,,Jo ! To bude super ! Jde mi to rychle !" jenže hned po druhý knížce jsem se vykašlala na dělání si "zápisů" a brzo to všechno na sto procent zapomenu.. takže bombový ♡
Ale co jsem četla ?
1) Máj (po tom, co jsem pochopila, kdo je kdo, se to docela pochopit dalo)
2) O myších a lidech (strašně mě to zaujalo, hned jsem si šla pustit i film a slzička ukápla)
3) Divá Bára (tady jsem výtah z textu vzdala, tam toho bylo toolik.. a uvědomila jsem si, že příběh znám z Adaptačního kurzu, jde nám ho jednou vyprávěla tehdejší češtinářka, tvá oblíbená :D)
4) Blues pro bláznivou holku (netuším, o co tam šlo.)
5) Krysař (úplně dokonalý, nejenom proto, že si to spojuju s muzikálem od Landy)
6) R.U.R (o tomhle bych chtěla psát první písemku na knížku, je to výbornej příběh)
7) Sophiina volba
Tak.. po tom, co jsem četla všechny ty knížky, který měly sto stráneček, je pro mě tahle sedmi set stránková bichle P E K L O . Jedna kapitola má vždycky kolem čtyřiceti stran a to já čtu mnohdy i přes hodinu.. to se fakt nedá, navíc je to trú story a mně se z toho v lecjakých pasážích dělá fakt trochu blbě. Ale zvládnu to.. jen si to asi budu muset prodloužit, zbývá mi asi týden :D
PS.: jsme na horách a už mi z toho ****, pomalej internet, příšerná voda ve sprše, zima.. smrad z kamen.... jo, jsem na to už ŠESTNÁCT let zvyklá, ale.. eeee :( :D
PPS.: hádej, kdo letí v červenci do Řecka ? S Matýskem ? ^-^
PPPS.: musím se učit. Zachraňte Julinku
úterý 14. února 2017
středa 8. února 2017
Nepochopený feminismus
Ahoj Blondýnko,
dneškem bych se ráda rozpovídala o dokonalém filmu La La Land. Jelikož zrovna neoplývám penězi, musela jsem ho na černo stáhnout z internetu a to ho přitom ještě stále promítají za nehorázné peníze v kinech. Pointa toho příběhu je zajímavá už tím, že je podána v muzikálové formě. Popravdě mě ten konec rozsekal. Chápeš to? Oni se tak strašně milujou, že si řeknou pá a každej jde radši upřednostnit svojí práci před osudem. Přišlo mi to na druhou stranu strašně blbý, protože teď ti řeknu, jak to celé vidím já. On byl pro ní až moc dobrej, ona ho nikdy nemilovala naplno a on jí miloval tak moc, že tím zničil sám sebe. Přitom ona neměla po rozchodu absolutně žádný problém s tím nabrnknout si hollywoodskýho frajera a upíchnout si s ním dítě. Podle mě ten příběh byl celej jako ukázka o ní, měl ukázat, jak si dneska vedou život ženy. Jak se systém milování otočil a podle mě tím špatným směrem. Chlapi v dnešní době milují své ženy mnohem víc než ony je. Je to důsledek feminismu, který podle mě jako úplně bezcenná složka dnešní generaci zasáhl životy všech. Muži podporují své ženy, aniž by si všimli, že dříve tomu bylo jinak. A právě ženy tímto způsobem víc a víc získávají. Stávají se z nich ještě větší kariéristky a ohledy na své muže neberou. S jídlem roste chuť, tudíž čím víc vidí snahu svého partnera, tím víc chtějí od svého partnera získat. On se jim tak prakticky úplně oddá a je nemyslitelné, aby si jen pomyslel na to, že se podřizuje. Dělá to přece pro sebe. Možná že jsem to trošku přehnala a ve filmové verzi La La Landu to nebylo až tak vidět, nicméně jsem se takto na příkladu názorně vyjádřila k problematice feminismu. Jednoduše řečeno, je to podle mě největší hloupost v dějinách lidstva. Samozřejmě až po Hitlerovi a komunistech. Stojím si za tím, že feminismus vznikl na nepodložených základech a pokud někdy někdo vyslovil slovo feminismus, důkladně mu nerozuměl. Feminismus je totiž něco, co se v lidské populaci přeměňuje na základě potřeb žen. Jejich potřeby totiž stále rostou a ony samy už nevědí kdy přestat s nároky, které kladou. Ženy by přitom bez mužů žít nemohly, je to tak nastavené, vždycky bylo a vždycky bude. Ve vztazích mezi mužem a ženou by měl panovat váhový systém, který si je roven.
PS: Ale jinak je La La Land pěknej..
PPS: Jen mi namíchl ten sobecký konec...
dneškem bych se ráda rozpovídala o dokonalém filmu La La Land. Jelikož zrovna neoplývám penězi, musela jsem ho na černo stáhnout z internetu a to ho přitom ještě stále promítají za nehorázné peníze v kinech. Pointa toho příběhu je zajímavá už tím, že je podána v muzikálové formě. Popravdě mě ten konec rozsekal. Chápeš to? Oni se tak strašně milujou, že si řeknou pá a každej jde radši upřednostnit svojí práci před osudem. Přišlo mi to na druhou stranu strašně blbý, protože teď ti řeknu, jak to celé vidím já. On byl pro ní až moc dobrej, ona ho nikdy nemilovala naplno a on jí miloval tak moc, že tím zničil sám sebe. Přitom ona neměla po rozchodu absolutně žádný problém s tím nabrnknout si hollywoodskýho frajera a upíchnout si s ním dítě. Podle mě ten příběh byl celej jako ukázka o ní, měl ukázat, jak si dneska vedou život ženy. Jak se systém milování otočil a podle mě tím špatným směrem. Chlapi v dnešní době milují své ženy mnohem víc než ony je. Je to důsledek feminismu, který podle mě jako úplně bezcenná složka dnešní generaci zasáhl životy všech. Muži podporují své ženy, aniž by si všimli, že dříve tomu bylo jinak. A právě ženy tímto způsobem víc a víc získávají. Stávají se z nich ještě větší kariéristky a ohledy na své muže neberou. S jídlem roste chuť, tudíž čím víc vidí snahu svého partnera, tím víc chtějí od svého partnera získat. On se jim tak prakticky úplně oddá a je nemyslitelné, aby si jen pomyslel na to, že se podřizuje. Dělá to přece pro sebe. Možná že jsem to trošku přehnala a ve filmové verzi La La Landu to nebylo až tak vidět, nicméně jsem se takto na příkladu názorně vyjádřila k problematice feminismu. Jednoduše řečeno, je to podle mě největší hloupost v dějinách lidstva. Samozřejmě až po Hitlerovi a komunistech. Stojím si za tím, že feminismus vznikl na nepodložených základech a pokud někdy někdo vyslovil slovo feminismus, důkladně mu nerozuměl. Feminismus je totiž něco, co se v lidské populaci přeměňuje na základě potřeb žen. Jejich potřeby totiž stále rostou a ony samy už nevědí kdy přestat s nároky, které kladou. Ženy by přitom bez mužů žít nemohly, je to tak nastavené, vždycky bylo a vždycky bude. Ve vztazích mezi mužem a ženou by měl panovat váhový systém, který si je roven.
PS: Ale jinak je La La Land pěknej..
PPS: Jen mi namíchl ten sobecký konec...
středa 1. února 2017
A co bude dál.. ?
Privjať, Bina !
Ano, dneska píšeme důležitý test z jazyka ruského a ano.. tohle bylo pa-rusky. Takže Sabinko má jediná, dnes jsem se rozhodla psát o tom, co "bude dál".... jelikož asi úplně přesně nevíš, co tím myslím (nu a já se ti nedivím), ráda ti to objasním.
Na Mesendžr storýs jsem zjistila, že se všechny děti tipu "12yo/PlazaGeng/opustilměfrajer/kouřímabychzapomněla" rozhodly, že se budou milovat.. vkládají tam fotky svých přátel (dost možná také obětí), pod kterýmiž je psáno například ,,Myluju Aničku", nebo ,,Mám rát Vojtu".. no a já se tě ptám.... KAM TEN SVĚT SPĚJE !?
Vlastně ne, chtěla jsem řešit otázku posmrtného života.. nevadí, na tyto autistické existence se podíváme raději až příště....
CO BUDE, AŽ TU NEBUDU ?
Představ si to, fakt si to živě představuj ! Jdeš do školy, srazí tě autobus a na místě skonáš.. nyní pro tebe není nic. Tvá duše opustila tvé tělo, srdce nebije, plíce nepumpují dovnitř a ven vzduch, končetiny se nehýbají.... a pro tebe už prostě neexistuje nic. Svět se může rozvíjet, mohou být rozpoutány války, nebo se třeba mohou k moci dostat feministky, zničit všechny žiletky na světě a vyvraždit muže, ale.. ty o tom prostě nevíš, ty spíš a už se to nikdy nedozvíš.... ale vždyť to je celkem nemožný, ne ? Zamyslela ses nad tím ? Však.. já musím vědět o všem, neexistuje, aby se něco odehrávalo a já byla přepnuta v módu "dédgirl", to prostě sprostě a jednoduše NE !
A tak se vás všech ptám.... CO je po smrti ?
1) dle mne nejlepšejší varianta a to REINKARNACE
Převtělíš se prostě.. buď do nově narozeného člověka, úplně v jiných končinách světa, absolutně nic netušícího o tom, že jako nějaká "Bina" kdysi někde existoval/a a všechno půjde zase od začátku.... nebo do zvířátka, třeba do šneka.. jo, šneci jsou prostě borci. Nebo se z tebe stane kytka, někdo ti otrhá okvětní lístečky za účelem zjistit, zda ho jeho IDOL♡ z béčka páté třídy prvního stupně má rád, či nemá rád a.. zase umřeš. Ha, stává se.
2) vejdeš do NEBE a zříš svatého Prokopa s výčitkami svědomí, že jsi celý svůj život věřila mylně v Džedájismus, Kántr Strajky a YZO.... fuj. Teď už jen doufat, zda tě tam přijmou, že.. když jsi takový zlobidlo a neučíš se na testy z matiky.
3) někde v podvědomí tvého mrtvého mozku se ZASEKNEŠ a budeš prožívat ty nejhezčejší okamžiky svého života dokola a dokola.. a když se ti něco nebude líbit, budeš to moci změnit.... nebo kdyby tě třeba zajímalo, jak by to dopadlo, kdybys tý krávě tehdy rozmlátila housle o hlavu, tak bys to prostě udělala a nebyly by z toho žádné následky.... to by se mi taky docela líbilo.. ačkoli nejsem příznivcem takýchto nástrojů
4) nebude už NIC.... a z toho mám docela strach, protože to je něco nepředstavitelnýho (já toto slovo neberu do pusy nadarmo, tak bacha, jo) a tak moc děsivýho, že abych nad tím přestala přemýšlet, tak možná i půjdu panu sousedovi ze základky rozmlátit tu jeho "sněžnou pevnost" pod MOU kuchyní, kde každý den se svými kamarády mlátí lopatou do našeho paneláku, polejvají to vodou, aby se to třeba neroztálo nebo cojávim a vyztužili to i nějakýma klackama, aby to SAKRA NESPADLO !? ..... eh, pardon.. zotavuji se z přechodného stavu epilepsie.... ahoj.
Jo a báj d vej, půjčila jsem si Sophiinu volbu, která má přes 700 stránek a to jsem taky nevěděla.. spolužačka to prý po dvou kapitolách vzdala, že to byl jen životopis nějakýho úředníka a o žádnou Sophii se tam zatím nejednalo, ale.. já se hecnu a přes jarňáky to třeba i přelouskam....
PS.: NEMÁM
PPS.: RÁD
PPPS.: M A T I K U ! !
PPPPS.: za týden mi začínají tanyny, drž mi grešli !
PPPPPS.: mám tě ráda, Puso :*
PPPPPPS.: jo, vlastně se jenom nudím v buse.. tak čaaau !
Ano, dneska píšeme důležitý test z jazyka ruského a ano.. tohle bylo pa-rusky. Takže Sabinko má jediná, dnes jsem se rozhodla psát o tom, co "bude dál".... jelikož asi úplně přesně nevíš, co tím myslím (nu a já se ti nedivím), ráda ti to objasním.
Na Mesendžr storýs jsem zjistila, že se všechny děti tipu "12yo/PlazaGeng/opustilměfrajer/kouřímabychzapomněla" rozhodly, že se budou milovat.. vkládají tam fotky svých přátel (dost možná také obětí), pod kterýmiž je psáno například ,,Myluju Aničku", nebo ,,Mám rát Vojtu".. no a já se tě ptám.... KAM TEN SVĚT SPĚJE !?
Vlastně ne, chtěla jsem řešit otázku posmrtného života.. nevadí, na tyto autistické existence se podíváme raději až příště....
CO BUDE, AŽ TU NEBUDU ?
Představ si to, fakt si to živě představuj ! Jdeš do školy, srazí tě autobus a na místě skonáš.. nyní pro tebe není nic. Tvá duše opustila tvé tělo, srdce nebije, plíce nepumpují dovnitř a ven vzduch, končetiny se nehýbají.... a pro tebe už prostě neexistuje nic. Svět se může rozvíjet, mohou být rozpoutány války, nebo se třeba mohou k moci dostat feministky, zničit všechny žiletky na světě a vyvraždit muže, ale.. ty o tom prostě nevíš, ty spíš a už se to nikdy nedozvíš.... ale vždyť to je celkem nemožný, ne ? Zamyslela ses nad tím ? Však.. já musím vědět o všem, neexistuje, aby se něco odehrávalo a já byla přepnuta v módu "dédgirl", to prostě sprostě a jednoduše NE !
A tak se vás všech ptám.... CO je po smrti ?
1) dle mne nejlepšejší varianta a to REINKARNACE
Převtělíš se prostě.. buď do nově narozeného člověka, úplně v jiných končinách světa, absolutně nic netušícího o tom, že jako nějaká "Bina" kdysi někde existoval/a a všechno půjde zase od začátku.... nebo do zvířátka, třeba do šneka.. jo, šneci jsou prostě borci. Nebo se z tebe stane kytka, někdo ti otrhá okvětní lístečky za účelem zjistit, zda ho jeho IDOL♡ z béčka páté třídy prvního stupně má rád, či nemá rád a.. zase umřeš. Ha, stává se.
2) vejdeš do NEBE a zříš svatého Prokopa s výčitkami svědomí, že jsi celý svůj život věřila mylně v Džedájismus, Kántr Strajky a YZO.... fuj. Teď už jen doufat, zda tě tam přijmou, že.. když jsi takový zlobidlo a neučíš se na testy z matiky.
3) někde v podvědomí tvého mrtvého mozku se ZASEKNEŠ a budeš prožívat ty nejhezčejší okamžiky svého života dokola a dokola.. a když se ti něco nebude líbit, budeš to moci změnit.... nebo kdyby tě třeba zajímalo, jak by to dopadlo, kdybys tý krávě tehdy rozmlátila housle o hlavu, tak bys to prostě udělala a nebyly by z toho žádné následky.... to by se mi taky docela líbilo.. ačkoli nejsem příznivcem takýchto nástrojů
4) nebude už NIC.... a z toho mám docela strach, protože to je něco nepředstavitelnýho (já toto slovo neberu do pusy nadarmo, tak bacha, jo) a tak moc děsivýho, že abych nad tím přestala přemýšlet, tak možná i půjdu panu sousedovi ze základky rozmlátit tu jeho "sněžnou pevnost" pod MOU kuchyní, kde každý den se svými kamarády mlátí lopatou do našeho paneláku, polejvají to vodou, aby se to třeba neroztálo nebo cojávim a vyztužili to i nějakýma klackama, aby to SAKRA NESPADLO !? ..... eh, pardon.. zotavuji se z přechodného stavu epilepsie.... ahoj.
Jo a báj d vej, půjčila jsem si Sophiinu volbu, která má přes 700 stránek a to jsem taky nevěděla.. spolužačka to prý po dvou kapitolách vzdala, že to byl jen životopis nějakýho úředníka a o žádnou Sophii se tam zatím nejednalo, ale.. já se hecnu a přes jarňáky to třeba i přelouskam....
PS.: NEMÁM
PPS.: RÁD
PPPS.: M A T I K U ! !
PPPPS.: za týden mi začínají tanyny, drž mi grešli !
PPPPPS.: mám tě ráda, Puso :*
PPPPPPS.: jo, vlastně se jenom nudím v buse.. tak čaaau !
čtvrtek 26. ledna 2017
Vyklidněná
Ahoj Jůlinko,
k dnešku budu možná stručnější, protože jsme se včera po dlouhý době viděly a utratily společně nehorázný prachy, u toho jsme si dovedly leccos probrat a zkonstatovat (ten film byl dobrej). V tomhle dnu jsem dokonce měla tu čest konečně ti představit tvojí sestřenici, mojí kámošku Anežku svatou, kterou když jsi pozdravila řeklas, že jste si podobný, což je vzhledem ke genetice dost dobře nemožný. Ale o to nejde, asi bych mohla napsat něco pěknýho o tom, jak se teď mám. Jsem optimista ne věčný, ale teď jsem a je to jedna z důležitých věcí, která mě zrovna teď drží nad vodou. Jakože opravdu nad vodou, protože se nerada topím, vůbec nemám ráda vodu. Anežka chce, abych s ní jela do Ameriky dělat plavčici, chápeš to? Tak jsme zvolily kompromis, bude to Praha a skvělej byteček a já se s ní před tím budu učit k matuře, protože ona jí jinak neudělá. A abysme se tam nesešli všichni najednou, zamlouvám si moje oblíbený místo (však víš, šestnáctý patro). Tak nějak nostalgicky jsem se uklidnila, vím, že to zní divně, ale ty mě znáš až moc dobře na to, abych ti to musela vysvětlovat. Zkrátka víš jaký jsem prožívala období, chvíli bouřlivý a chvíli vyklidněný, pořád jsem se nějak hledala a jako bych se najednou zastavila v čase, ikdyž čas pořád běží, vidíš to? Zrovna ti utekla ta cenná vteřina tvýho života. Musím říct, že od tý doby, co nemám facebook se mám ještě líp, ještě víc jsem se uklidnila a je to nehorázně skvělej pocit. Dostala jsem se do takový mentální pohody a užívám si to a nikdo kolem mě to nechápe, jak můžu bejt tak vyklidněná, protože oni ví, čemu čelím a o to spíš to nechápou. Ale já už si nedovedu z věcí nic dělat, protože i tak si ze všeho pořád něco dělám a pak je to ještě horší. A víš co mi dovede do ještě lepší pohody? Když si můžu v lednovým mrazivým počasí vylézt na balkon do houpací sítě (samozřejmě oblečená, nejsem přece hazardér se svým zdravím, ikdyž mám v kapse metaforickou cigaretu a asi jenom ty mi věříš, že je opravdu jen metaforická), a u toho poslouchám tátovo cédéčko Strážce plamene od Hapky a Horáčka. Tak vyklidněná jsi nebyla ani den po výsledcích z přijímaček. No a abych to zkrátila, došlo mi, že si tady plácám játra a nikdo to nečte, protože přece nemám facebook a proto jsem nic, ale o to víc a líp budu psát, to si piš a to jenom proto, že to vlastně celý píšu vždycky tobě. Děkuju, že jsi tu když je to se mnou fakt blbý, stejně nechápu, proč vždycky musí bejt v životě přesně tři obří problémy naráz. Fakt asi pochopím až dospěju a nebo třeba nikdy..
k dnešku budu možná stručnější, protože jsme se včera po dlouhý době viděly a utratily společně nehorázný prachy, u toho jsme si dovedly leccos probrat a zkonstatovat (ten film byl dobrej). V tomhle dnu jsem dokonce měla tu čest konečně ti představit tvojí sestřenici, mojí kámošku Anežku svatou, kterou když jsi pozdravila řeklas, že jste si podobný, což je vzhledem ke genetice dost dobře nemožný. Ale o to nejde, asi bych mohla napsat něco pěknýho o tom, jak se teď mám. Jsem optimista ne věčný, ale teď jsem a je to jedna z důležitých věcí, která mě zrovna teď drží nad vodou. Jakože opravdu nad vodou, protože se nerada topím, vůbec nemám ráda vodu. Anežka chce, abych s ní jela do Ameriky dělat plavčici, chápeš to? Tak jsme zvolily kompromis, bude to Praha a skvělej byteček a já se s ní před tím budu učit k matuře, protože ona jí jinak neudělá. A abysme se tam nesešli všichni najednou, zamlouvám si moje oblíbený místo (však víš, šestnáctý patro). Tak nějak nostalgicky jsem se uklidnila, vím, že to zní divně, ale ty mě znáš až moc dobře na to, abych ti to musela vysvětlovat. Zkrátka víš jaký jsem prožívala období, chvíli bouřlivý a chvíli vyklidněný, pořád jsem se nějak hledala a jako bych se najednou zastavila v čase, ikdyž čas pořád běží, vidíš to? Zrovna ti utekla ta cenná vteřina tvýho života. Musím říct, že od tý doby, co nemám facebook se mám ještě líp, ještě víc jsem se uklidnila a je to nehorázně skvělej pocit. Dostala jsem se do takový mentální pohody a užívám si to a nikdo kolem mě to nechápe, jak můžu bejt tak vyklidněná, protože oni ví, čemu čelím a o to spíš to nechápou. Ale já už si nedovedu z věcí nic dělat, protože i tak si ze všeho pořád něco dělám a pak je to ještě horší. A víš co mi dovede do ještě lepší pohody? Když si můžu v lednovým mrazivým počasí vylézt na balkon do houpací sítě (samozřejmě oblečená, nejsem přece hazardér se svým zdravím, ikdyž mám v kapse metaforickou cigaretu a asi jenom ty mi věříš, že je opravdu jen metaforická), a u toho poslouchám tátovo cédéčko Strážce plamene od Hapky a Horáčka. Tak vyklidněná jsi nebyla ani den po výsledcích z přijímaček. No a abych to zkrátila, došlo mi, že si tady plácám játra a nikdo to nečte, protože přece nemám facebook a proto jsem nic, ale o to víc a líp budu psát, to si piš a to jenom proto, že to vlastně celý píšu vždycky tobě. Děkuju, že jsi tu když je to se mnou fakt blbý, stejně nechápu, proč vždycky musí bejt v životě přesně tři obří problémy naráz. Fakt asi pochopím až dospěju a nebo třeba nikdy..
neděle 15. ledna 2017
Lyžák s Mortem
Nazdar, nazdar !
Tak jsem byla doma o svátcích, následně pár dní s mou přítelkyní angínou a minulý týden jsem prožila můj (slavnostně) první lyžák v životě. Bylo to naprosto dokonalý.. vstala jsem brzy ráno, v lyžárně jsem byla jako první (sice nikoli z natěšenosti a nehynoucí lásky ke sněhu, ale z důvodu, že ta lyžárna byla malá, obouvat si snoubordový boty je zdlouhavý a Julinka potřebuje místo) a neustále machrovala na sjezdovce s tím, jak to perfektně na prkně umím.. vyflákala jsem se naštěstí asi jen třikrát.... můj nový kamarád mě učil skákat a můj/náš starý kamarád, kterého jsme na základce nazývali "Řízek" a který nyní chytil přezdívku "Mort", mi poskytoval příjemné zázemí u sebe na pokoji, když jsem zrovna neměla tak úplně náladu na hraní Aktivit nebo pomlouvání Strojařů.... tímto zdravím Martina, ahoj ! :D .. voda tekla teplá, bohužel takovým ošklivým proudem, ale co naděláš.. nám, narozdíl od chlapců na druhé straně chodby, alespoň topilo topení a neměly jsme díru v okně, že :D ..... v pátek si všichni zabalili, vzali si balíčky se svačinou na cestu a razili si to přímo na vlak, zatímco já jsem musela zůstat sedět na recepci, vedle mě obrovský černý kufr a po druhé ruce snoubord.. seděla jsem tam určitě přes hodinu, tudíž jsem musela snášet chichotání sedmáků z nějaké základky (ukazovali si na mě a šeptali si něco jako : ,,Hele, vona tam furt sedí !") a dokonce jsem se seznámila s uklízečkou, moc fajn ženská ! Sdílela jsem s ní i bezmoc a vyčerpání ze skutečnosti, že po právě vytřené podlaze se prošlo asi šest dětí, které právě prohrály "sněžnou bitvu", takže si to asi umíš představit.. načež jsem i své mamince napsala esemesku, ať si oklepe boty, až mi půjde pomoct se zavazadli.... ale abych furt neremcala o lyžáku !
Když si mě naši vyzvedli a popojeli jsme o něco výš, k naší chatě, kde jsme strávili příjemný víkend plný dalších pádů na sněžném plavidle.. vraceli jsme se v neděli domů a já věděla, že mám v mobilu poznámky z dějepisu, které se musím našrotit, abych o den později napsala test alespoň na trojku.. už jsem sahala po tom mobilu, koukala do něj a najednou prostě slyším neblahý zvuk pneumatik, matčino oslovení otce a svůj jekot, lynoucí se autem sjíždějícím ze zledovatělé silnice.... jo, dostali jsme smyk. Byla jsem naprosto v šoku, když jsme zůstali viset mezi stromy, několik desítek metrů nad přehradou, do které bychom mohli zahučet, nebo hůř.. kdyby proti nám zrovna jelo nějaké auto (jakože to není málo frekventovaná silnice), tak jsme dost možná v zadeli.... no, hodný dlouhovlasý pán k nám ihned přispěchal na pomoc a vytáhl nás svým "čtyřkoloněco-hákem".. pak jsem si dala kafe a bylo to zas fajn.... jen auto by potřebovalo pár týdnů v lázních :/ :D
PS.: žiji, ale fotku auta sem nedám.. NSA by to mohla považovat za znevažování majetku
PPS.: píšou mi samí Poláci
PPPS.: neovládají pravopis.
Tak jsem byla doma o svátcích, následně pár dní s mou přítelkyní angínou a minulý týden jsem prožila můj (slavnostně) první lyžák v životě. Bylo to naprosto dokonalý.. vstala jsem brzy ráno, v lyžárně jsem byla jako první (sice nikoli z natěšenosti a nehynoucí lásky ke sněhu, ale z důvodu, že ta lyžárna byla malá, obouvat si snoubordový boty je zdlouhavý a Julinka potřebuje místo) a neustále machrovala na sjezdovce s tím, jak to perfektně na prkně umím.. vyflákala jsem se naštěstí asi jen třikrát.... můj nový kamarád mě učil skákat a můj/náš starý kamarád, kterého jsme na základce nazývali "Řízek" a který nyní chytil přezdívku "Mort", mi poskytoval příjemné zázemí u sebe na pokoji, když jsem zrovna neměla tak úplně náladu na hraní Aktivit nebo pomlouvání Strojařů.... tímto zdravím Martina, ahoj ! :D .. voda tekla teplá, bohužel takovým ošklivým proudem, ale co naděláš.. nám, narozdíl od chlapců na druhé straně chodby, alespoň topilo topení a neměly jsme díru v okně, že :D ..... v pátek si všichni zabalili, vzali si balíčky se svačinou na cestu a razili si to přímo na vlak, zatímco já jsem musela zůstat sedět na recepci, vedle mě obrovský černý kufr a po druhé ruce snoubord.. seděla jsem tam určitě přes hodinu, tudíž jsem musela snášet chichotání sedmáků z nějaké základky (ukazovali si na mě a šeptali si něco jako : ,,Hele, vona tam furt sedí !") a dokonce jsem se seznámila s uklízečkou, moc fajn ženská ! Sdílela jsem s ní i bezmoc a vyčerpání ze skutečnosti, že po právě vytřené podlaze se prošlo asi šest dětí, které právě prohrály "sněžnou bitvu", takže si to asi umíš představit.. načež jsem i své mamince napsala esemesku, ať si oklepe boty, až mi půjde pomoct se zavazadli.... ale abych furt neremcala o lyžáku !
Když si mě naši vyzvedli a popojeli jsme o něco výš, k naší chatě, kde jsme strávili příjemný víkend plný dalších pádů na sněžném plavidle.. vraceli jsme se v neděli domů a já věděla, že mám v mobilu poznámky z dějepisu, které se musím našrotit, abych o den později napsala test alespoň na trojku.. už jsem sahala po tom mobilu, koukala do něj a najednou prostě slyším neblahý zvuk pneumatik, matčino oslovení otce a svůj jekot, lynoucí se autem sjíždějícím ze zledovatělé silnice.... jo, dostali jsme smyk. Byla jsem naprosto v šoku, když jsme zůstali viset mezi stromy, několik desítek metrů nad přehradou, do které bychom mohli zahučet, nebo hůř.. kdyby proti nám zrovna jelo nějaké auto (jakože to není málo frekventovaná silnice), tak jsme dost možná v zadeli.... no, hodný dlouhovlasý pán k nám ihned přispěchal na pomoc a vytáhl nás svým "čtyřkoloněco-hákem".. pak jsem si dala kafe a bylo to zas fajn.... jen auto by potřebovalo pár týdnů v lázních :/ :D
PS.: žiji, ale fotku auta sem nedám.. NSA by to mohla považovat za znevažování majetku
PPS.: píšou mi samí Poláci
PPPS.: neovládají pravopis.
středa 11. ledna 2017
Já a čaj
Ahojda Blondýno,
byla jsem s mámou na nákupu, popravdě vůbec netuším, jak mě to zase napadlo, snad nějaká povánoční nostalgie, ale pro příště vím, že si radši vezmu z auta hever a omlátim si ho o hlavu, až mi zase taková blbost napadne. Od vstupu do obchodu jsem se modlila snad u každýho regálu (pardon, jestli ne u každýho dostatečně), ale to bylo způsobeno tím, že maminka má jaksi zvláštní smysl pro nakupování. ,,Vem vozejk a dělej." Zní obvykle její první věta a já už vím, že poběžíme maraton. Maraton, ale přesto pak strávíme v obchoďáku tak minimálně tři hodiny, ale ať nepředbíhám. Sabinka vezme vozejk podle pokynů a dělá si srandu z každý kraviny, kterou maminka nechce koupit již v předních uličkách obchoďákovýho labyrintu (všimla sis, že nepíšu žádný názvy obchodu, nedělám totiž reklamy), napětí vzrůstá. ,,Nedělej kraviny a pojď mi radši pomoct." Volá maminka už ze třetí uličky, obvykle od vína a já se snažím nejdřív zkrotit ty křivý kolečka vozejku a pak otravný lidi s vozejkama, co se tam postaví pěkně doprostřed a já už šmátrám, šmátrám a nikde v kapse nemůžu najít zbraň, abych tohle utrpení ukončila dokonalou sebevraždou. ,,Sundej to, honem, nebudeme tady zase tři roky." Už trošku nervózně spustí maminka a kouká se vyčítavě na mě.,,Mami věř mi, že na internetu máš takový ty telefonní čísla, kam zavoláš a oni ti přivezou ten nákup domů sam.." ani jsem to nedokončila a mamka už byla v čudu, samozřejmě, že vozejk mi nechala a něco za mnou křičela. Nikdy jsem to neřekla (no dobře, tak možná párkrát jo), ale dala bych si cigáro. A to byl teprve začátek. Nějaká bláznivá ženská mi v následující uličce začala řvát do vozejku, jakože fakt řvát, povídala si tam s regálama. ,,No mami, takhle skončím, jestli budu dál muset jezdit nakupovat". ,,To víš, že jo, ale do tý doby budeš jezdit se mnou." Odbyla mě. Minuli jsme nějakýho staříka a prodavačku, hádal se s ní o trvanlivosti, že prý má právo dostat to s tou delší trvanlivostí, zachytila jsem z jejich příliš hlasitého hovoru. ,,Mami, já si vezmu ananas jo?" Projížděly jsme ovocem ,,Ne!" ,,Ale proč?" skoro jsem se rozbrečela z té krutosti, která na mě byla vržena. ,,Protože jsem ti to řekla, naposled ti z něj bylo blbě ne?!" ,,Co? Nebylo, jen pálil, mně bylo blbě z něčeho jinýho, tak můžu si ho vzít?" ,,NE!" Kostky byly vrženy a s nimi i má absolutní nechuť nakupovat, zvedal se mi cukr v krvi. Už s ní nepromluvím.V následujících minutách jsem přemýšlela nad efektivností smrti zabitím od kovového drátu, který byl připevněn u jednoho z regálů, dále jsem ale musela tyto myšlenky zavrhnout, protože ač jsem v sobě trávila smutek a nenávist, přeci jen jsme minuly uličky se sladkostmi. ,,Mami?" Ignorace. Ale to já jsem přece na ní naštvaná ,,Mami, můžu si jít pro karamelky?" Můj přesládlý tón jsem chtěla okamžitě vzít zpátky, ale bylo pozdě. ,,Máš pocit, že máš v puse moc zubů?" A hele, ona reaguje. Skoro mě odkopla, jako matka, co přesně takhle odkopne své dítě a hodí ho do škarpy nebo ho přinejmenším odnese do kontejneru na mimina, bejbybox se to jmenuje. Normálně bych jí řekla, ježiš mami, ty jsi ale vtipná, ale byla jsem na ní naštvaná, a taky jsem byla naštvaná sama na sebe, že se nikdy nepoučím a zase na ty přitroublý nákupy přistoupím. ,,Tak něco jinýho strašně moc nechutně nezdravýho, prosím." Kdyby se na mě podívala, viděla by ta očka, jaká udělal kocour ve Shrekovi na Shreka, mamka byla taky takovej Shrek. Nepodívala se na mě. A konečně už to vypadalo, že se pomalu a jistě asi po dvou hodinách skutečně blížíme ke konci naší dálkové trasy supermarketem. Projížděly jsme oddělením čajů. ,,Mami, já si vezmu lojd jo?". ,,Co?" řekla nechápavě. ,,Že si vezmu ten čaj, co se tak blbě píše s tvrdým y". ,,Myslíš tenhle?", přistoupila blíž k regálu a konečně to vypadalo, že mě poslouchá a reaguje kromě světla ještě na mě. ,,Jo", přitakala jsem a čekala co z ní vypadne. ,,Tak ten si nekupuj je vyrobenej v Polsku a má prý halucinogenní účinky." Ještě by něco dodala, ale bylo tam moc lidí na to, aby to řekla nahlas. ,,Kterej, tenhle? Tak berem ne? Počkej, to je ten, jak jsme ho pili v létě na Hracholuskách, ten jak jsem ho tam všem dělala k snídani a jak... to je blbost, dyť jsme byli po něm v pohodě." Smála jsem se těm vzpomínkám, o kterých neměla ani páru. ,,Možná právě proto." Hele ona se směje, pomyslela jsem si, ,,Tak můžu si ho vzít? To je kec." Pokusila jsem se jí to vymluvit a asertivně na tom trvat. ,,Psali to v jednom článku." A už byla zase pryč. Po naléhavě nutném příjezdu domů jsem nejprve upadla do bezvědomí, spala 16hodin a když jsem se vzbudila, šla jsem si najít ten článek o halucinogenních účincích čaje LOYD. A víš co? Ona to je fakt pravda. Zjistila to prý potravinářská inspekce. Ve vysokém množství požívání může být pro tělo toxické. Vznikají halucinogenní účinky. Už to teda stáhli z prodeje jo ,,MAMI!" Ale nějakou dobu to bez větších problémů prodávali. Mně ten čaj chutnal, co tobě? Byl lepší než ten můj trapnej jemča!!
PS: Normálně jsem zjistila, jak dovede být moje maminka krutá, když jde o jídlo!..
PPS: ..Když ona je na mě ještě asi trošku naštvaná no..
PPPS: ..Proč? No, protože jsem ségře sežrala příkrmy..
byla jsem s mámou na nákupu, popravdě vůbec netuším, jak mě to zase napadlo, snad nějaká povánoční nostalgie, ale pro příště vím, že si radši vezmu z auta hever a omlátim si ho o hlavu, až mi zase taková blbost napadne. Od vstupu do obchodu jsem se modlila snad u každýho regálu (pardon, jestli ne u každýho dostatečně), ale to bylo způsobeno tím, že maminka má jaksi zvláštní smysl pro nakupování. ,,Vem vozejk a dělej." Zní obvykle její první věta a já už vím, že poběžíme maraton. Maraton, ale přesto pak strávíme v obchoďáku tak minimálně tři hodiny, ale ať nepředbíhám. Sabinka vezme vozejk podle pokynů a dělá si srandu z každý kraviny, kterou maminka nechce koupit již v předních uličkách obchoďákovýho labyrintu (všimla sis, že nepíšu žádný názvy obchodu, nedělám totiž reklamy), napětí vzrůstá. ,,Nedělej kraviny a pojď mi radši pomoct." Volá maminka už ze třetí uličky, obvykle od vína a já se snažím nejdřív zkrotit ty křivý kolečka vozejku a pak otravný lidi s vozejkama, co se tam postaví pěkně doprostřed a já už šmátrám, šmátrám a nikde v kapse nemůžu najít zbraň, abych tohle utrpení ukončila dokonalou sebevraždou. ,,Sundej to, honem, nebudeme tady zase tři roky." Už trošku nervózně spustí maminka a kouká se vyčítavě na mě.,,Mami věř mi, že na internetu máš takový ty telefonní čísla, kam zavoláš a oni ti přivezou ten nákup domů sam.." ani jsem to nedokončila a mamka už byla v čudu, samozřejmě, že vozejk mi nechala a něco za mnou křičela. Nikdy jsem to neřekla (no dobře, tak možná párkrát jo), ale dala bych si cigáro. A to byl teprve začátek. Nějaká bláznivá ženská mi v následující uličce začala řvát do vozejku, jakože fakt řvát, povídala si tam s regálama. ,,No mami, takhle skončím, jestli budu dál muset jezdit nakupovat". ,,To víš, že jo, ale do tý doby budeš jezdit se mnou." Odbyla mě. Minuli jsme nějakýho staříka a prodavačku, hádal se s ní o trvanlivosti, že prý má právo dostat to s tou delší trvanlivostí, zachytila jsem z jejich příliš hlasitého hovoru. ,,Mami, já si vezmu ananas jo?" Projížděly jsme ovocem ,,Ne!" ,,Ale proč?" skoro jsem se rozbrečela z té krutosti, která na mě byla vržena. ,,Protože jsem ti to řekla, naposled ti z něj bylo blbě ne?!" ,,Co? Nebylo, jen pálil, mně bylo blbě z něčeho jinýho, tak můžu si ho vzít?" ,,NE!" Kostky byly vrženy a s nimi i má absolutní nechuť nakupovat, zvedal se mi cukr v krvi. Už s ní nepromluvím.V následujících minutách jsem přemýšlela nad efektivností smrti zabitím od kovového drátu, který byl připevněn u jednoho z regálů, dále jsem ale musela tyto myšlenky zavrhnout, protože ač jsem v sobě trávila smutek a nenávist, přeci jen jsme minuly uličky se sladkostmi. ,,Mami?" Ignorace. Ale to já jsem přece na ní naštvaná ,,Mami, můžu si jít pro karamelky?" Můj přesládlý tón jsem chtěla okamžitě vzít zpátky, ale bylo pozdě. ,,Máš pocit, že máš v puse moc zubů?" A hele, ona reaguje. Skoro mě odkopla, jako matka, co přesně takhle odkopne své dítě a hodí ho do škarpy nebo ho přinejmenším odnese do kontejneru na mimina, bejbybox se to jmenuje. Normálně bych jí řekla, ježiš mami, ty jsi ale vtipná, ale byla jsem na ní naštvaná, a taky jsem byla naštvaná sama na sebe, že se nikdy nepoučím a zase na ty přitroublý nákupy přistoupím. ,,Tak něco jinýho strašně moc nechutně nezdravýho, prosím." Kdyby se na mě podívala, viděla by ta očka, jaká udělal kocour ve Shrekovi na Shreka, mamka byla taky takovej Shrek. Nepodívala se na mě. A konečně už to vypadalo, že se pomalu a jistě asi po dvou hodinách skutečně blížíme ke konci naší dálkové trasy supermarketem. Projížděly jsme oddělením čajů. ,,Mami, já si vezmu lojd jo?". ,,Co?" řekla nechápavě. ,,Že si vezmu ten čaj, co se tak blbě píše s tvrdým y". ,,Myslíš tenhle?", přistoupila blíž k regálu a konečně to vypadalo, že mě poslouchá a reaguje kromě světla ještě na mě. ,,Jo", přitakala jsem a čekala co z ní vypadne. ,,Tak ten si nekupuj je vyrobenej v Polsku a má prý halucinogenní účinky." Ještě by něco dodala, ale bylo tam moc lidí na to, aby to řekla nahlas. ,,Kterej, tenhle? Tak berem ne? Počkej, to je ten, jak jsme ho pili v létě na Hracholuskách, ten jak jsem ho tam všem dělala k snídani a jak... to je blbost, dyť jsme byli po něm v pohodě." Smála jsem se těm vzpomínkám, o kterých neměla ani páru. ,,Možná právě proto." Hele ona se směje, pomyslela jsem si, ,,Tak můžu si ho vzít? To je kec." Pokusila jsem se jí to vymluvit a asertivně na tom trvat. ,,Psali to v jednom článku." A už byla zase pryč. Po naléhavě nutném příjezdu domů jsem nejprve upadla do bezvědomí, spala 16hodin a když jsem se vzbudila, šla jsem si najít ten článek o halucinogenních účincích čaje LOYD. A víš co? Ona to je fakt pravda. Zjistila to prý potravinářská inspekce. Ve vysokém množství požívání může být pro tělo toxické. Vznikají halucinogenní účinky. Už to teda stáhli z prodeje jo ,,MAMI!" Ale nějakou dobu to bez větších problémů prodávali. Mně ten čaj chutnal, co tobě? Byl lepší než ten můj trapnej jemča!!
PS: Normálně jsem zjistila, jak dovede být moje maminka krutá, když jde o jídlo!..
PPS: ..Když ona je na mě ještě asi trošku naštvaná no..
PPPS: ..Proč? No, protože jsem ségře sežrala příkrmy..
středa 4. ledna 2017
Je to jenom angína
....a za mými dveřmi stála dívka. Dívka v příliš velkém bomberu a v ruce svírající cigaretu.
Ahoj Bruneto, právě čtu pokračování knihy, která zhruba asi tak před šesti měsíci a devíti dny naprosto pohltila celou mou a následně tak trochu i tvou osobu. Cože ? Jo, ty se ptáš, proč zrovna já po tak dlouhé době zas něco čtu ? Já ti to tedy povím.. budu tak hodná a všem tady to vylíčím.....
Na základní škole byla i taková pololetí, kdy jsem ve vysvígu měla napsáno něco jako "nula zameškaných hodin". Nikdy jsem nemarodila, rýmičku jsem vždy nějak přechodila, dokonce i neštovice jsem schytala zrovna na jarní prázdniny a pak už utíkala zpět do školy.. no a angína se mi poprvé za život dostavila až na jaře (teď už) minulého roku. To jsem se po třech dnech tak nějak vzpamatovala a zase šla do školy. No ale copak, copak ? Jůlinka se probudí po Silvestru a kromě útrapně bolesti hlavy ji svírá i hořečné škrábání v krku.
,,Máte tu angínu všude, jen ne na mandlích, zajímavé." pronesla sestřička a podala mi recept na antibiotika (ne jako recept, abych si je ukuchtila, ale.. chápeš). Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem týden doma, protože byly nějaké zvláštní svátky, kterým Jehovisté nerozumí a neslaví je a teď strávím další týden v posteli, jelikož mám nařízený klidný režim a k tomu všemu....
,,Příští čtvrtek na kontrolu."
,,Ale.. my jedeme v pondělí na týden na lyžák."
*tichá odmlka*
Já tam ale prostě pojedu.. na základce to bylo udělaný tak (s prominutím) debilně, že v sedmé třídě byl lyžák jen s lyžema, tak jsem si samozřejmě řekla, že zůstanu raději ve škole a počkám si na za rok, kdy nám budou povolené snoubordy, protože snoubord je mou vášní již od mých šesti let.. jenže když jsem si v osmičce chtěla tu přihlášku na lyžák s prknama podat, tak mi bylo řečeno, že je nás málo, tak se to pro nás nekoná.. ..... ...... aarghg.
Takže se hezky vyležím, mezitím nakazím mého milého (já fakt vydržela se ho asi hodinu a půl rty nedotýkat.. a vydržela bych to třeba do lyžáku, ale on si to prostě pokazil, blbec) a budu si připravovat thermo oblečky na ten velkolepý týden.
CO VŠECHNO MUSÍM ZA LÍNÝ DNEŠEK UDĚLAT, BÁJ D VEJ :
1) dopsat tento článek
2) vyčistit si zuby
3) osprchovat se
4) vymyslet, na jaký s Matesem budeme koukat film (protože Saw 1 - 7 už jsem skoukla)
5) dopsat si sešity za včerejší vyučování
6) hrát na klavír
7) číst knihu
8) možná si trochu poklidit
CO DĚLAT NAOPAK NEMUSÍM :
1) vstávat do školy (to buzení v šest kvůli prášku se však nepočítá..)
2) hledat oblečení, které si obleču (tepláky to jistí !)
3) malovat se (zítra to bude "Bez mejkapu, den čtvrtý : beďary se pomalu, ale jistě zlepšují")
4) učit se dějepis
5) učit se matiku
6) učit se ájinu
7) stresovat se z mastnejch vlasů
8) hnát se domů na oběd až ve tři odpoledne
Ale až na ten příšernej test z matiky v pátek, bych byla ráda ve škole.. už se tu nudím. V podstatě trávím den jen čekáním na Zikyho, až přijde ze školy.... jsem jako pes. Jako zlatej retrívr. Nebo spíš taková ta roztřesená čivava, co ani není pes. Dneska jsem, přísahám, ani jednou nevyšla z domu a drásá mě to, přímo mě to trhá na kousky. Když si uvědomím, že jsem v podstatě celý den strávila v posteli, ve který ležím i teď, když to píšu..
*natahování zápéstí*
*podávání ostrého nože do tvé ruky*
*pokyvování hlavou se slovy "tak dělej, ukonči mé trápení"*
Tak mi přej brzké uzdravení, Sábo a drž mi ploutve, ať se alespoň JEDNU noc konečně pořádně vyspím.. fakt se budím každou sudou hodinu.... eeee.
PS.: kašlu si na displej mobilu
PPS.: chci ze světa vzprovodit matiku
PPPS.: mám depku z toho, že jenom ležim, jim a skoro nespim ♡
Ahoj Bruneto, právě čtu pokračování knihy, která zhruba asi tak před šesti měsíci a devíti dny naprosto pohltila celou mou a následně tak trochu i tvou osobu. Cože ? Jo, ty se ptáš, proč zrovna já po tak dlouhé době zas něco čtu ? Já ti to tedy povím.. budu tak hodná a všem tady to vylíčím.....
Na základní škole byla i taková pololetí, kdy jsem ve vysvígu měla napsáno něco jako "nula zameškaných hodin". Nikdy jsem nemarodila, rýmičku jsem vždy nějak přechodila, dokonce i neštovice jsem schytala zrovna na jarní prázdniny a pak už utíkala zpět do školy.. no a angína se mi poprvé za život dostavila až na jaře (teď už) minulého roku. To jsem se po třech dnech tak nějak vzpamatovala a zase šla do školy. No ale copak, copak ? Jůlinka se probudí po Silvestru a kromě útrapně bolesti hlavy ji svírá i hořečné škrábání v krku.
,,Máte tu angínu všude, jen ne na mandlích, zajímavé." pronesla sestřička a podala mi recept na antibiotika (ne jako recept, abych si je ukuchtila, ale.. chápeš). Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem týden doma, protože byly nějaké zvláštní svátky, kterým Jehovisté nerozumí a neslaví je a teď strávím další týden v posteli, jelikož mám nařízený klidný režim a k tomu všemu....
,,Příští čtvrtek na kontrolu."
,,Ale.. my jedeme v pondělí na týden na lyžák."
*tichá odmlka*
Já tam ale prostě pojedu.. na základce to bylo udělaný tak (s prominutím) debilně, že v sedmé třídě byl lyžák jen s lyžema, tak jsem si samozřejmě řekla, že zůstanu raději ve škole a počkám si na za rok, kdy nám budou povolené snoubordy, protože snoubord je mou vášní již od mých šesti let.. jenže když jsem si v osmičce chtěla tu přihlášku na lyžák s prknama podat, tak mi bylo řečeno, že je nás málo, tak se to pro nás nekoná.. ..... ...... aarghg.
Takže se hezky vyležím, mezitím nakazím mého milého (já fakt vydržela se ho asi hodinu a půl rty nedotýkat.. a vydržela bych to třeba do lyžáku, ale on si to prostě pokazil, blbec) a budu si připravovat thermo oblečky na ten velkolepý týden.
CO VŠECHNO MUSÍM ZA LÍNÝ DNEŠEK UDĚLAT, BÁJ D VEJ :
1) dopsat tento článek
2) vyčistit si zuby
3) osprchovat se
4) vymyslet, na jaký s Matesem budeme koukat film (protože Saw 1 - 7 už jsem skoukla)
5) dopsat si sešity za včerejší vyučování
6) hrát na klavír
7) číst knihu
8) možná si trochu poklidit
CO DĚLAT NAOPAK NEMUSÍM :
1) vstávat do školy (to buzení v šest kvůli prášku se však nepočítá..)
2) hledat oblečení, které si obleču (tepláky to jistí !)
3) malovat se (zítra to bude "Bez mejkapu, den čtvrtý : beďary se pomalu, ale jistě zlepšují")
4) učit se dějepis
5) učit se matiku
6) učit se ájinu
7) stresovat se z mastnejch vlasů
8) hnát se domů na oběd až ve tři odpoledne
Ale až na ten příšernej test z matiky v pátek, bych byla ráda ve škole.. už se tu nudím. V podstatě trávím den jen čekáním na Zikyho, až přijde ze školy.... jsem jako pes. Jako zlatej retrívr. Nebo spíš taková ta roztřesená čivava, co ani není pes. Dneska jsem, přísahám, ani jednou nevyšla z domu a drásá mě to, přímo mě to trhá na kousky. Když si uvědomím, že jsem v podstatě celý den strávila v posteli, ve který ležím i teď, když to píšu..
*natahování zápéstí*
*podávání ostrého nože do tvé ruky*
*pokyvování hlavou se slovy "tak dělej, ukonči mé trápení"*
Tak mi přej brzké uzdravení, Sábo a drž mi ploutve, ať se alespoň JEDNU noc konečně pořádně vyspím.. fakt se budím každou sudou hodinu.... eeee.
PS.: kašlu si na displej mobilu
PPS.: chci ze světa vzprovodit matiku
PPPS.: mám depku z toho, že jenom ležim, jim a skoro nespim ♡
čtvrtek 29. prosince 2016
Fejfy ♥
Můj literární hrdina nemá držku, jídlo jaksi požírá pouze nitrožilně, je to trošku feťák 👅
Vsaď se, že když tomu dám název Fejfy, konečně to poprvý v životě otevře a nepřečte si jenom náhled.
Ahojky Blondýno,
byl tu Ježíšek a za pár týdnů už zase budu chodit v mikině a očekávat jaro a takovou tu druhou (v mém případě už tak desátou) můzu. Hele ale fakt bez srandy.. Čím to, že ten čas tak letí, jako by to bylo včera, jak jsme spolu při teplém letním dni pozorovaly dva zamilovance, kteří si svou schůzku jaksi neplánovaně užili u vody a nebo jak jsme milovaly Vysvlečenej deník Johany, jak jsem si zlámala ruce, přijela za tebou na hory, probírala s tebou tvojí šikanu (jakože tebe šikanovali, chápeš), jak jsem se tě snažila uklidnit, když tě nikdo neměl rád a teď nemá nikdo rád mě, ne, kecám, ty mě máš ráda a taky Ondra, Timmy, Ziky, Fejfy mě nesnáší a tímto je všechny zdravím. A dneska jseš oblíbená, hodně oblíbená. A jak jsi díky mně zhubla, pamatuješ? Na první hodině jsi mě málem zabila, ikdyž já si myslím, žes měla co dělat, abys radši dobrovolně nezabila sebe, aby sis ulevila od tý příšerný bolesti z toho kroku, jakže se to jmenoval? No, netuším, protože jsem s tím taky nakonec sekla, vydrželas to dýl než já, ale to je jedno. Chtěla jsem nostalgicky zavzpomínat na starý časy a pouštěla jsem si video z našeho vyřazení. Já jsem brečela, pak jsem se řechtala jak moje ségra když mi vyleje čaj do šuplíku a neuvěřitelně moc jsem si užila pohled na všechny ty lidi, co mi chybí. Mimochodem třetího se jdu na základku podívat, nepůjdeš se mnou? A to je všechno, protože jsem se chtěla jít koukat na večerníčka a zjistila jsem, že už ho dávali. Jdu to oplakat.
Jo a očekávám nějakou reakci od těch, co mi chybí, doufám, že taky někomu chybím :DDD Musíme někam zase zajít autisti!! A tohle berte jako můj novoroční projev...
Nemůžu si odpustit tyhlety naše zprávičky...
PS: Jůli, já mám kamarády..
PPS: Mám skvělej nápad s Pravdomluvkama, ale pššt!!
PPPS: Jestli si Fejfy přečte celej ten článek, tak se snad za něj vožeru!
PPPPS: A to není tak dlouhej!
PPPPPS: Mám vás ráda, všechny!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)