teď mi dovol krátkou odpověď na tvůj minulý příspěvek. Umřela jsem smíchy, když jsem v tvém článku četla cosi o klimatizaci a o tom, jak jste umrzli ve škole. Dobrý to byl učitel. To můj učitel na IKT (ten s dlouhým nehtem na palci a na malíčku - nepovídala jsem ti ještě o něm? divné, tak snad jindy), tak přesně ten nám toho už tolik dovolil (ne)dělat. Třeba jsme se měli věnovat psaní všemi deseti a on jen řekl, ať si děláme co chceme, a přivedl nám do hodiny svoje štěně, což u mých spolužaček vyvolalo masakrální chtíč se s ním mazlit. Jistě dobře víš, že já se psů bojím. Mimochodem po přečtení tvého článku o nemocích jsem hned usoudila, že mám všechny příznaky, které jsi uvedla a začala jsem hledat panadol. Ten ale doma k mání nebyl a přešlo to samo. Druhý den jsem ale sháněla vincentku na hlasivky do kostela a když jsem vincentku nesehnala, našla jsem doma aspoň vodku (pravdivou příhodu s vodkou ti napíšu pouze do soukromé zprávy, díky za pochopení).
Z nadpisu jsi poznala, že budu psát básničky a taky že budu, tady jsou:
Souznění
Setkali jsme se v jednom čase
nevěděli jsme místa ani hodiny
ale byli jsme to my
kdo pohyboval tímto časem
a zase
je tu to milé krátké zdravé
ahoj
řečeno naposled
než se zase uvidíme
složím ti báseň
neboj nebude o rodině
a pocítíš tu tíseň
protože ti budu chybět
můžeš se dočkat
myslet na cokoli
ale chvíli budeš muset počkat
ať neskončíme v minovém poli
Budou lítat vlčí máky
vzduchem o stošest...
k obědu si dám uhlířinu
zapiju to dvanáctkou
a půjdu si lehnout...
Archivář
Jsem archivář zážitků
nemůžu se zbavit snů
o tom jak budeme plni dojmů
a hlavu budeme mít plnou pojmů
jsem světlem ve tmě
mlhou v záři
rozbitým oknem
i podzimem v ráži
nemůžu usnout překládej
ich kann nicht einschlafen
i can´t sleep
tohle je fakt píp
zálohuju tyhle data
abych je měla natotata
hele
kdybych měla v krvi líh
jak on se tam dostane?
až večerka povstane
dobrou.
Arašídy
Arašídy mají chuť křídy
když si předtím čichneš hlívy
poletíš blejt na záchod
jsi jak vysavač
máš zpětnej chod
dáme si je ke kávě
dáme si je k ovoci
nebudeš mít nemoci
tyvole ty máš fakt vopici
arašídu rozkousni
nepleť do toho vousy
na hlavě měla baret
vilu chtěla stavět
na těle cítila havěť
a pak začala churavět
všichni jednou usneme.
Jedu do osvětimi.
PS: První báseň, přiznávám, má nekonečně půvabný konec. Ano, myslím tu s tou dvanáctkou...
PPS: Záměrně jsou písmenka někde velká a někde malá. Chci tím vyjádřit určitou sounáležitost k tomuto textu. Nic nebude podle pravidel. Pravidla byla vytvořena proto, aby se je lidé snažili obcházet a mohli si vymýšlet důvody, proč je porušovat.
PPPS: Ty moje básničky jsou strašný sračky, ostatně jako všechny básničky, protože na tom je to založený.
PPPPS: Asi mi hrábne z toho křestu, kterej je už teď v sobotu. Chápeš to? Za tři dny.
PPPPPS: Jdu rozměnit drobný...
PPPPPPS: Úmyslně je ta fotka nakřivo...
Žádné komentáře:
Okomentovat