Městská holka

Čauky, Sábo !
Musím přiznat, že básničkám, které jsi pro mě zanechala v minulém článku, jsem úplně nerozuměla. Ale tak co, byly hezké a to je na tom to hlavní.
Jinak v sobotu proběhl dlouho očekávaný křest naší knihy „Pravdomluvky" a dnes už se o tom všude píše ! Tedy.. popravdě o tom píšou mí spolužáci do svého sešitu na hodině publicistiky. Ale i to se počítá !
Napsala bych k tomu něco víc, ale myslím, že mé výlevy u fotek na Instagramu a na Facebooku úplně stačí, takže jen zkrátka.. bylo to nad má očekávání skvělé a jsem ráda, že nás přišlo podpořit tolik lidí. Byli jste super, děkuju ❤️.

Ale teď už k dnešnímu tématu....
Nedávno mi jedna dívka sdělila, že jsem naprosto jasná "městská holka". Hned, jak to dořekla, přiběhl jeden chlapec a začal přikyvovat a porovnávat mě s jeho "vesnickou přítelkyní", ačkoli ta jejich "vesnice" má v názvu slovo "město" (ne, víc uvozovek jsem tam narvat nemohla). Ahoj, Davide.

To mě donutilo zamyslet se nad otázkou : „Jsem já skutečně městská holka ? "
Odpověď není tak jednoduchá, jak se zdá být. Nejdříve se pojďme poprat s tím, proč bych klasická" city hoe" být nemusela.
Absolvovala jsem tábory a soustředění Greenů (naleznete v dávném článku se slovem GREEN v názvu), kde jsem rozdělala oheň, četla v mapě, běhala v dešti (jo) a tak.. to se docela cení, ne ?

Dále se například neoblékám jako typická městská holka, alespoň mi to tak tedy přijde. Ale každý to dnes bere jinak. Jako slamák na hlavě a gumáky na nohou sice denně nenosím, ale tak chápeme se.
Jo a nechodím do žádnejch klubů !!

Na druhou stranu je tu spousta věcí, díky kterým by si mohli lidé myslet, že jsem holka z města. 

1) Bydlím v Plzni a všichni to ví (ačkoli jsem včera s naprostým klidem v duši ráno nastoupila do jedničky namísto do čtyřky a od doktora jsem se projela směrem na Slovany, i když jsem potřebovala do školy na Bory.. #Plzeňačkaodnarození).

2) Neustále vysedávám v kavárnách. Ano, často se scházím s lidmi mně podobnými a chodíváme do kaváren. Schovaná, Cross, Anděl, Regner, Nyktys.. to jsou má útočiště. Kávu jsem si oblíbila v posledních asi třech letech a většinou bez ní nezvládnu den. Teda.. nezvládám ho ani s ní, ale možná to jde trochu lépe.
Miluju prostě tu kavárenskou atmosféru, kdy si objednám vanilkové latté, nějaký dortík (popř. sendvič), sednu si s osobou mně blízkou na příjemné místo, hodíme si to hned na Instáč a žijeme dál. Povídáme si klidně i čtyři hodiny (ahoj, Klárko) a spokojeně se usmíváme.

3) Bohužel, je to pravda, mám spoustu oblečení. Ano, nakupuji spoustu oblečení. Kačko, měla jsi pravdu, jsem shopaholic (kontrast s článkem o šetření peněz). Ano, miluji oblečení. Modré džíny musím mít ve všech střizích, černé jedny bez děr, jedny s dírama na kolenou a jedny děrovaný celý, tílka ve všech barvách, tucet hořčicovejch svetrů a triček, pruhovaný všechno, co jde, jednu černou sukni koženkovou, jednu látkovou, jednu s kytičkama, dvacet krajkovanejch podprsenek, ačkoli je nenosím a.. takhle bych mohla pokračovat hooodně dlouho.
Já miluju oblékání. Večer stojím několik minut před skříní a vybírám, co by se mohlo hodit k čemu, co přes to, co pod to, jaké ponožky a tak dále. Ale cítím se v tom pak většinou skvěle. Včera jsem si koupila další svetr, tentokrát ale šedivej !! Je mega dlouhej a úžasnej. Za něco ty peníze z knížek utratit musím.

4) Každý den se maluju. Jsem městská holka, takže na to mám ráno čas. Kdybych dojížděla z vesnice, čas bych na to neměla. Tohle je ovšem blbost. Já, jakožto rozená Plzeňačka studující v Plzni, překvapivě vstávám ráno v šest hodin, abych v sedm hodin mohla vyjet z Doubravky vstříc škole, na které studuji. Ano, jsem tam za dvacet minut. Ano, uvědomuji si, že přicházím do třídy jako druhá/třetí osoba. Ale není to přeci krásné ? Vyhnu se moři lidí a dětí v emhádéčku. Sedím celou cestu a poslouchám písničky. Pak těch 40 minut do první hodiny diskutuji s tím jedním/dvěma lidmi o všem možném, zajdeme si pro kafe (viz. bod 2) nebo podrbeme lidi, kteří zatím nedorazili. Mohla bych jezdit klidně o půl hodiny déle a byla bych tam na osmou, ale já to takhle prostě miluju.
Jo a.. to malování. Jsem se rozvášnila, no. Ehm, ano. Ráno se nějakých dvacet minut maluji a často vymýšlím různé blbosti, jako co si na ten obličej zrovna namaluju.

5) První věc po probuzení ráno ? Sjedu hned Instagram. Jo, to je pravda. Sice neumím podojit krávu, ale najít si na ig to, co zrovna potřebuju, to zvládnu. Omg, nezarýmovala jsem teď ? Rýmu, bohužel, mám.
Ale bacha ! Nemám AjFouna, mám Huawei y6 prime 2018, který mám asi tak tři týdny, možná ani ne, a po prvním týdnu, kdy jsem konečně měla tento pořádný a kvalitní aparát, jsem ho upustila na zem a má pěkně rozmlácený sklo. Já. Nikdy. Nerozmlátila. Žádnej. Mobil. Nikdy. Inu, co se dá dělat..

6) Mám ráda Sex ve městě. Mám teď na mysli ten seriál. Ano. Jedu ho asi poslední rok a půl, tam se taky jedná o takový městský holky. Hlavní postava Carrie je blogerka, novinářka a spisovatelka, což zní super, ne ? Většinou tam jde o nové boty od Blahnika, charitarivní akce, no.. a o sex. Miluju jejich názory, hlavně té Carrie, Charlotte moc nemusím, ale to nevadí.
Ztotožňuji se s její láskou ke kávě, psaní, kamarádkám a tak dále, a tak dále....

PS.: mám jedničky z matiky
PPS.: změna učitele a vystoupáš prostě o tři stupně vejš
PPPS.: taky zajdeme zas brzy na to kafe ☕