tolik teď pociťuji všechno možné i nemožné, dechberoucně hledím na svět, který je stále stejný, ale pro mě jako by se změnil ve všech ohledech. Nestalo se tak ze dne na den, jen jsem se za prvák dostala úplně někam jinam. Odpoutala jsem se od všech lidí, kteří mě táhli ke dnu a díky nim jsem taktéž vzlétla o horu výš. Stala jsem se nezávislou, samostatnou a svobodně smýšlející dívkou, která stále ví co chce a teď se jí její hodnoty ještě rozšířily, čímž jsem došla do bodu, kdy jsem se stala dokonale šťastnou.
Láska, sex a jídlo. Je možné, že se ti hodnoty změní, když se ráno probudíš? Vstaneš a jen díky tomu, že se třeba dobře vyspíš máš náladu na přemýšlení, které je jindy tak únavné a pak najednou vidíš ty hodnoty. Přemýšlíš jaké jsou ty tvoje a během života se ti mění. Když jsi dítě, zajímá tě, jestli máš dostatek jídla a maminku s hračkama po boku, když jsi puberťák, zajímá tě, jestli máš dostatek jídla, ovšem to vynásob dávku pro dítě čtyřma, protože puberťáci prostě žerou, dál puberťáky zajímá, jestli mají "fakt dobrej vohoz", a jestli mají fotra za zadkem nebo jen v přiměřené vzdálenosti, za což považujou tak minimálně 200 kilometrů a víc od nich. Když jsi dospělý zajímá tě, kdy jdeš do práce, kdy už budeš končit, kdy jdeš zase do práce, kdy jsou vánoce, kdy jdeš do práce, a sem tam ti hlavou prolítne myšlenka - možná bych se mohl najíst. Když jsi důchodce, zajímá tě, proč ti ta pitomá mladá pošťačka nehodila do schránky leták lídlu, kauflandu a billy a přemýšlíš, kde všude si na ní budeš stěžovat. Často taky přemýšlíš, proč mají tvoje děti tolik dětí a proč si tě ty jejich děti pletou s bankou, a odcházejí od tebe s půlkou tvého důchodu. Všimla sis, že v mém vzoru se objevuje jídlo pouze v prvních dvou případech, tedy u dětí a teenagerů? U dospělých pouze na konci jejich myšlenkového programu, ale ve chvíli, kdy vyrazí pro jídlo, zjistí, že už měli být v práci. A lidé v důchodu mají tak moc práce s cestováním v MHD za slevami v supermarketech a hypermarketech, a se sebelítostí nad malými důchody, že ani na jídlo nemyslí. Víš co z toho všeho pro mě vyplývá? Že se prostě vždycky nažeru a pak se kouknu, kolik je hodin a až teprve pak vyrazím do práce. A až dosáhnu na ten důchod, tak budu přesluhovat a jíst, abych se vyhla domácímu stereotypu a prohlížení letáků. A MHD jezdit nebudu.
Myslím si, že už jsem přepracovaná, měla by ta škola už skončit, ještě 7 dní. Jdu se najíst a vysmát se těžce pracujícím.
PS: Dostala jsem větší hlad než bys řekla
PPS: Dokonce než bych já řekla
PPPS: Představ si, že budu hrát na piáno v kostele
PPPPS: To jim fakt nepřeju...
PPPPPS: K té fotce zprávy popřípadě vysvětlivky v soukromé zprávě
Žádné komentáře:
Okomentovat