Vyklidněná

Ahoj Jůlinko,
k dnešku budu možná stručnější, protože jsme se včera po dlouhý době viděly a utratily společně nehorázný prachy, u toho jsme si dovedly leccos probrat a zkonstatovat (ten film byl dobrej). V tomhle dnu jsem dokonce měla tu čest konečně ti představit tvojí sestřenici, mojí kámošku Anežku svatou, kterou když jsi pozdravila řeklas, že jste si podobný, což je vzhledem ke genetice dost dobře nemožný. Ale o to nejde, asi bych mohla napsat něco pěknýho o tom, jak se teď mám. Jsem optimista ne věčný, ale teď jsem a je to jedna z důležitých věcí, která mě zrovna teď drží nad vodou. Jakože opravdu nad vodou, protože se nerada topím, vůbec nemám ráda vodu. Anežka chce, abych s ní jela do Ameriky dělat plavčici, chápeš to? Tak jsme zvolily kompromis, bude to Praha a skvělej byteček a já se s ní před tím budu učit k matuře, protože ona jí jinak neudělá. A abysme se tam nesešli všichni najednou, zamlouvám si moje oblíbený místo (však víš, šestnáctý patro). Tak nějak nostalgicky jsem se uklidnila, vím, že to zní divně, ale ty mě znáš až moc dobře na to, abych ti to musela vysvětlovat. Zkrátka víš jaký jsem prožívala období, chvíli bouřlivý a chvíli vyklidněný, pořád jsem se nějak hledala a jako bych se najednou zastavila v čase, ikdyž čas pořád běží, vidíš to? Zrovna ti utekla ta cenná vteřina tvýho života. Musím říct, že od tý doby, co nemám facebook se mám ještě líp, ještě víc jsem se uklidnila a je to nehorázně skvělej pocit. Dostala jsem se do takový mentální pohody a užívám si to a nikdo kolem mě to nechápe, jak můžu bejt tak vyklidněná, protože oni ví, čemu čelím a o to spíš to nechápou. Ale já už si nedovedu z věcí nic dělat, protože i tak si ze všeho pořád něco dělám a pak je to ještě horší. A víš co mi dovede do ještě lepší pohody? Když si můžu v lednovým mrazivým počasí vylézt na balkon do houpací sítě (samozřejmě oblečená, nejsem přece hazardér se svým zdravím, ikdyž mám v kapse metaforickou cigaretu a asi jenom ty mi věříš, že je opravdu jen metaforická), a u toho poslouchám tátovo cédéčko Strážce plamene od Hapky a Horáčka. Tak vyklidněná jsi nebyla ani den po výsledcích z přijímaček. No a abych to zkrátila, došlo mi, že si tady plácám játra a nikdo to nečte, protože přece nemám facebook a proto jsem nic, ale o to víc a líp budu psát, to si piš a to jenom proto, že to vlastně celý píšu vždycky tobě. Děkuju, že jsi tu když je to se mnou fakt blbý, stejně nechápu, proč vždycky musí bejt v životě přesně tři obří problémy naráz. Fakt asi pochopím až dospěju a nebo třeba nikdy..