Výpadek facebooku 2015 - krev, pot, slzy, utrpení......

Nazdárek, Sabinko
No jo, mononukleóza je svině, ale hlavně je dobře, že ty tvoje testy ji neprokázaly. Co bych bez tebe dělala ve škole tak dlouho ?? Zmeškala bys úplně všechny testy a to bych ti nenechala projít. Každopádně já tak nějak vůbec netušim, o čem mám dnes psát. Můj život není až tak zajímavý, jak jsem si myslela, séd fejs. No nic, něco vymyslím z fleku..... Pojďme se třeba bavit o bramborech, máš ráda brambory ? A jo, vlastně.. ty mi nemůžeš odpovědět...... Ale teď vážně. Jak mělo být ze soboty na neděli to zatmění měsíce a rudej úplněk, viděla si to ? Já ne. A víš proč ? PROTOŽE BYLY MRAKY ! Jasně, nevstala jsem kvůli tomu, tak si nemám na co stěžovat, ale i tak..... čekalo na to opravdu spoustu lidí a pak zrovna v naší..... jak to říct, “oblasti“ budou mraky. Prostě naštve, no. Nejdřív jsem si nařídila asi tří budíky, abych to viděla celý. Od zčervenání měsíce, po zatmění až do východu Slunce, ale pak jsem se na to tak nějak vykašlala a rozhodně to nebylo kvůli tomu, že bych se večer koukala na horor a bála se, že až sama uprostřed noci vstanu, tak vyleze něco ze skříně. To opravdu ne, já přece nejsem vůbec bojácná, ani lekavá.....

 No, pokračujme dál. Včera byl takový normální, již už podzimní večer, já si jen tak ležím v posteli, v televizi běží můj oblíbený seriál, popíjím čajíček a píšu si s Tedem a dalšími, nejmenovannými lidmi. No a najednou se stane ta strašná věc !! Chci poslat fotky účesů, podle kterých by se měl Ted ostříhat a ono se to neodesílá..... uběhne deset minut, stále neodesláno..... uběhne dvacet minut, tak se rozhodnu restartovat mobil. Když ani to nepomůže, ujdu těch asi sedm metrů z pokoje do obývací místnosti a sednu si k počítači. Napíšu do Gůglu xichtbuk (to jsou názvy, co ?) a čekám a čekám. Hm, stránka momentálně není dostupná. Tady něco není v pořádku. Jdu zavolat Tedovi, aby si alespoň nemyslel, že ho ignoruju. Od toho se dozvím skutečně zajímavou informaci : „No, mně to taky nejde....“ takže chyba tentokrát není v mym úžasnym Samsungu, ani počítači, kterej už máme nevim jak dlouho, ale prostě opravdu spadl facebook. Tak se jdu podívat na Ask a tam taky hrozně lidí píše, že jim to spadlo a takovýto “komu taky, dejte lajk“...... No, super. Jak dlouho to sakuva potrvá ? Mám se jít zabít, když nejde facebook ? Zásadní to otázka...... Nějak jsem to přežila jen na smskách a Tedem a nakonec se mi to zas nahodilo asi až v půl jedenáctý a to už jsem chtěla jít zalehnout, protože po tom prodlouženym víkendu se mi fakt ráno vstávat nechtělo (to jsem věděla předem, ano).

Dneska za mnou přišla třídní s tim, že já ...... pojďme ji nazývat třeba.. třeba Tágem. Že já a Tágo bychom měly být ve školním parlamentu, tak, jako jsme byly minulý školní rok. Jenže v devátém ročníku je s tím strašně moc starostí a ani jedna z nás jsme tam prostě nechtěly a snažily jsme se to odmítnout. No, já marně, Tágo se z toho nějak vykroutila..... tak ke mně učitelka přiřadila jednoho z těch.. Chytřejších hochů a když Tágo zjistila, že dnes místo angličtiny bude první schůze onoho ďábelského parlamentu, začala naříkat, že tam radši bude, že ájinu nechce a tak dál, a tak dál...... Čímž mě docela naštvala, jakože.... jít do parlamentu jenom kvůli tomu, že ti jednou odpadne neoblíbenej předmět ? To fakt.. ? Ale nebudeme se stresíkovat..... :D Jo a strašně ti závidím, že teď nemusíš dva týdny cvičit a jsi uvolněná z těláku, taky bych to potřebovala...... Jelikož blondýna se odstěhovala a bruneta má naraženou ruku, tak nemá tělocvikářka koho peskovat a všechno si vybíjí no hádej na kom ? Přesně tak, na tý momentálně úplně nejhorší a nejménně sportovně nadanné z naší holčičí skupiny (kterou báj d vej tvoří jen osm dívek). Na Liškový. Začalo to tím, že jsem měla údajně “flákat“ rozcvičku a podle její teorie si potom kvůli tomu něco natáhnout, něco zas zlomit a byla by to moje chyba a ona by chudinka “zas“ musela běžet pro knihu úrazů, aby to zapsala a já dostala od školy peníze..... No, okay, přiznávám, že ten den jsem při rozcvičce nedělala kliky, ale já klik prostě neudělam a nebyla jsem jediná !! Další hodinu jsem ale vážně poctivě cvičila. Jenže to jsme měli začátek hodiny spojenej s klukama a jejich rozcvička je stylu “zakruťte hlavou, jo, dobrý, teď zápěstím, nohou, pár poskoků a konec“..... Dělala jsem všechno, co ostatní, ale paní učitelka mě zas ..... “sprdla“, že to nedělam pořádně. To už se mě holky zastaly, že jsem cvičila stejně jako ostatní, jenže to ji akorát vytočilo a byla celou hodinu ještě nepříjemnější. Když viděla, jak je mi z toho všeho na nic, přišla ke mně, podívala se mi do očí a řekla : „Jestli budeš takhle citově založená, tak to v životě nikam nedotáhneš.“ a odešla. Jo, možná jsem citlivější než ostatní lidi, ale co ? Zatím mi to neublížilo a ona pro změnu nemá srdce žádný :D. Jo a dala mi čtyřku ze sprintů, čtyřku ze skoku do dálky a pětku z vytrvalosti. Vytrvalost jsme běžely čtyři..... dohromady je nás osm holek, dvě chybí, dvě necvičí a ona nás to šminga nechá běžet ve čtyřech !! Jako to mi nepřijde moc normální..... docela mě ale dojalo, že se mě chtěl zastat i jeden spolužák (vlasy ve tvaru houby, má rád lívance.. každý má rád lívance) a slíbil mi “pomoc“ přístě, kdyby byla furt taková..... No nic, moje výlevy zoufalství tě asi nezajímají, co ? :D Tak já to tady ukončím a těším se na tvůj další článek :).

PS.: držim dietu a snažím se cvičit :3

PPS.: šminga mi to vůbec nejde a nebaví mi to :D

PPPS.: nevím, co už bych napsala.....

PPPPS.: tak si užij ponemoční proces a pa :33

Pravdomluvka se nechce setkat s mononukleózou!!

Ahoj Jůli,

tyjo Landa.. Taky si pamatuju, že jsem ho pár dní poslouchala, ale ty časy nějak zmizely, dneska se o něm mluví jako o nějakým žitu a tomu fakt nerozumim.. ale tak, já nerozumím spoustě věcím.

To byl teda tejden, to ti fakt povim, tohle můžu zase zažít jenom já.. Takže nějakou dobu mi není tak úplně dobře, bolelo mi v krku a pořád hlava. Poslední tejden jsem usínal běžně v devět, včera jsem spala od sedmi do desíti a samozřejmě jsem byla unavená, mně přeci nestačí jen 15hodin spánku.. O víkendu se mi udělalo echt blbě, horečka, každejch pět minut dušení, bolely mi a to fakt doslova nekecám svaly, takže to v jednu chvíli vypadalo i tak, že jsem držela čaj, a najednou se ten krásnej červenej výbornej čaj ocitl na mým županu a peřince, prostě ruka selhala a bylo to... No a v pondělí jsem mazala k doktorce.. Já být chytrá, že?? Pěkně jsem posnídala piškoty a pak se z nich asi půl hodiny dusila a prostě mi nemohla nabrat krev pro zjištění mononukleózy, když už jsem nebyla na lačno... Takže aspoň výtěry a rychle domu, protože by stačilo, abych prskla na nějakýho ošklivýho člověka a už to má taky,... Teda vlastně to já ještě nevím, jestli mám v sobě viry Epsteina a Baarové, neboli mononukleózu, protože na krvi jsem byla teprve včera,... Ale všechny příznaky bohužel odpovídají.. A můj včerejší kolaps, kdy jsem jakože fakt hodila hubu u mě v pokoji, zrovna taky nebyl úplně příjemnej, protože pomalu si rozseknout hlavu o stůl není zrovna skvělý a když se vám u toho směje čtyřměsíční ségra... Momentálně se mi tady maminka směje, že vypadám jak terorista z afghánistánu, protože jsem si kvůli prevenci nasadila mou originální roušku z šátku a koukají mi jen oči... Takže připomínam teroristu a nebo nyndžu.. CHACHA Všechny sesekám a né, nebude tam hrát Brus Li (už nežije) a ano, asi ti přijde, že blouzním a mám halušky... Ale jo, za to může ta horečka a ta euforie, jestli to tak fakt je tak mám prý vážnou nemoc jater a sleziny a přísnou dietu už mám určitě, no chápeš to?? Takže asi nebylo dobrý, když jsem se o víkendu přecpala všelijakejma čokoládama a sušenkama, možná to bylo naposled, tak na půl roku dopředu.. Takže takhle to teď se mnou je, ale ještě jsem chtěla mluvit o zážitku tak dva týdny starým, pokračuj ve čtení..

.

Na chemických pokusech není do určité doby nic špatného, do doby kdy se zapojí dvě pravdomluvky, který mají o chemických laborkách pouze milné iluze...Jo, tak před dvěma týdny jsme chemické laboratoře měli navštívit (a navštívili) Takže hele, já si to představovala asi takhle. Přijedeme tam jako kdyby jsme byli za školou (my jsme nebyli za školou, ale prostě jsme se neučili a někdo z naší třídy takový štěstí neměl a vesele dřepěl ve třídě na hodině matiky), sedneme si někam do kouta tmavé místnosti, kde bude svítit pouze jedna zářivka, která nakonec taky zhasne (to bude znamení, že máme rychle vypadnout) a kde bude topení studený jako u nás ve škole (takže s sebou pro jistotu tři vlněný svetry a teplý fusekle), neměla bych s tím problém, hlavně, kdyby tam byla wifina a žádný zvířata, respektive by na dveřích museli mít napsáno ,,Jsme po deratizaci´´, pak bych možná věřila, že tam budu těch pár hodin existovat pouze s lidma nikoli i se zvířaty, ikdyž jak se to vezme, někteří naši spolužáci zvířata připomínali... Doufala jsem, že když jsou to nějaký Dny vědy a techniky, že se tam teda maximalně porozhlídnem po nějaký exkurzi, zatleskáme klaunovi, který bude zpívat a tančit na nějakou vědeckou písničku pro malé děti, vyzkoušíme si nějakou předváděcí akci typu malý parní stroj, nebo vědecká vodováha (stejně bych netušila co to je a k čemu vlastně), napadneme automaty s pitím a sladkostma někde na chodbě a vytřískáme z nich všechno a nakonec sebereme naše spolužáky pohozený před záchody z přejedení a půjdem domů... Hezká představa...  Místo toho jsme ale seděli asi půl hodiny na chodbě v nějaký asi vzdělávací budově, aby nás pak vpustili do ohrádky označené jako chemická laboratoř, kde nám nějaké studentky pedagogické fakulty ukazovaly pokusy s vodíkem, ohněm a bůhví čím... Když jsme tam vešli, tak se v tý místnosti nedalo dýchat (možná proto nám daly ty plynový masky, ba ne, jen tam byl cítit plyn a to je v pohodě u nás doma je cítit vždycky, když blbě pustím teplou),  Víš co, můj nejvíc nejmíň oblíbenej předmět je chemie, sotva umím značky prvků, sloučeniny už fakt nedávám, dyť já ani netuším co je vodík, doteď jsem si myslela, že se to dá zkoumat pod mikroskopem, ale prej ne... Takže už ve chvíli, kdy jsme vešli do té divné budovy s malými okny připomínající vězeňskou celu, jsem měla stísněný pocit, který mi říkal jak bych teď ráda měla to štěstí abych mohla vesele dřepět ve třídě na hodině matiky (to je mimochodem můj druhý nejvíc nejmíň oblíbenej předmět, oni vůbec předměty, kde se něco počítá nejsou zrovna mojí parketou)... Ale nakonec to až tak špatný nebylo... Automat jsme teda nenapadli ani neokradli a vlastně jsem tam automat ani neviděla, a zářivky svítily všude asi všechny... a o wifině radši ani nebudu mluvit, stejně jsem zapomněla mobil někde ve škole... Takže ,,den podle mých představ´´... A jelikož jsme pak šli ještě na náměstí, kde jsme se sešli ještě s šesťákama, dozvěděli jsme se, že místo prohlížení stánků si celá třída užila hledání ztraceného vjetnámka (což byl jakýsi jejich nový žák), kterému všichni říkali Davide, i když on se David nejmenoval, neumí česky a vlastně ani anglicky, protože, když tam ze sebe všichni dělali blbce a snažili se mu primitivní větu vecpat do čtyř, jakože fakt umíme anglicky... On se jen radostně smál a pořád křičel ,,čtyři´´, jediný slovo, který česky zvládal. Ten rozkošný chlapec přitom asi vůbec nepatří do šesté třídy, ale má s tím někdo problém?? Byl to fajn den...

PS: Není mi dobře, tohle byl vrchol mého počínání a pravděpodobně sebou šlehnu do postele

PPS: Dobrou, a promiň ty máš asi matiku viď??!

Velekoncert

No ahojda....
To už je zase sakuva středa ? Nechápu, jak dokážeš psát tak dlouhý články a vypsat úplně všechno, co se ti v poslední době stalo. Já si nepamatuju ani, co bylo včera k obědu. Každopádně jsem chtěla zmínit, že v sobotu jsem byla na “Velekoncertě Daniela Landy“ a bylo to naprosto boží !!

Sice už ho teď nijak intenzivně neposlouchám, ale tak co.... na jeho hudbě jsem vyrostla. Když jsem byla malá, vždycky nám to hrálo celou cestu do Chorvatska, nebo třeba když jsme jeli na hory.
Takže..... cestou do Prahy jsme strávili nějakou tu hodinku a čtvrt a než švagr, který řídil našel parkoviště, to zabralo asi deset minut. Pak jsme jeli metrem (mimochodem, jela jsem poprvé a žádný extra zážitek to nebyl) a vystoupili až na poslední zastávce. Bylo tam tolik lidí, že jsme se absolutně nemohli prorvat dopředu. Po asi půl hodině jsme to vzdali a šli čekat frontu na burgry (jelikož jsme od oběda nic nejedli a bylo po šesté). Nekecam, fakt ne, dostalo se na nás až po čtyřiceti-pěti minutách. Když už jsme stáli u “výdeje“, napravo od nás se objevili dva kluci\muži (netušim, jak to nazvat :D), tak okolo dvaceti až dvaceti-pěti let. Na něco se ptali mýho táty a jeden z nich (samozřejmě ten s těma hezkýma očima) na mě potom mrknul. Já se jen otočila a snažila se nezasmát. Jenže po celou dobu koncertu stáli vedle nás a posléze se přemístili přímo vedle mě. Jako.. nevadilo mi to, ale bylo to.... zaujímavý. Navíc na mě furt koukal a smál se. Docela milý :D. Ale byla jsem ráda, že tam stáli. Mnohem lepší, než ty ožralí..... ehm.. individua. Navíc měl úplně úžasnej chraplák, že byl slyšet určitě až na pódium. Tak dál. Když jsme odcházeli, poměrně rychle se to tam vylidnilo a já jenom čuměla, kolik tam bylo po temi poházených kelímků, tácků a ubrousků.

Když jsme vlezli do podzemí a chtěli vejít do dvěří, které vedli do “místnosti“, kde nás mělo naložit metro, zřeli jsme něco OPRAVDU strašného.

Jo.... asi takhle nějak to tam vypadá po podobných akcích. Předběhli jsme, koho jse mohli a vecpali se až k...... jak se tomu sakra říká ? Troleje ? Ne.... koleje ? Pochybuji.... prostě k těm “metrolejím“ :D. Když se na protější straně metro otáčelo, zatroubilo a všichni z toho koncertu začali křičet, jakože nadšením. Ale nevešli jsme se tam.... Čekali jsme tedy na další, které přijelo záhy. Pak jsem poznala, co to znamená, cítit se jako sardinka. Jedna fakt dost ožralá holka zakřičela na celý metro: ,,Nemáte někdo pivo ? Mam žízeň !“ o kousek dál se ozvalo: ,,Podejte jí to někdo.“ tak se k ní dostal očekávaný nápoj a ironickým hlasem odněkud z houfu lidí jsem zaslechla: ,,A nemáte někdo svíčkovou ?“ musela jsem se smát. Ale tím to nekončilo. Ta samá děvčica se nejprve všech zeptala, jestli nepůjdou všichni někam hromadně pařit a poté začala bouchat rukou do stropu (dá se to tak nazvat ??) metra a zpívat písničku od Landy: ,,Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ ! .....“ a postupně se k ní lidé přidávali. Byla jsem opravdu ráda, když jsme vystoupili a jeli domů. Než jsme našli auto, trvalo to jen chvíli, což jsem se divila. Domů jsme dorazili okolo půlnoci a to je z tohoto dne asi tak vše.
Dále jsem chtěla napsat, že tím způsobem, kterým na tom děláme, si ve škole respekt fakt nezřídíme !! Hlavně nejmenovanný Američan nám to kazí :D, se všema se kamarádí :(. Hele.. nás starší ročníky vždycky děsili, psychicky týrali (ač si to dost možná neuvědomovali) a jednodušše tyranizovali. Nedovolila jsem si ráno jít ke škole dřív, protože tam většinou někdo z nich seděl a já se ani nepřiblížila. Ani když pršelo, jsem se nešla schovat k nim pod tu velmi praktickou stříšku. No a oni si klidně na začátku přestávky naběhnou na “naší“ lavičku skoro vedle naší třídy a posedaj si tam, jakoby byli největší kingové !! Hlavně teda ty holky..... Normálně jsem jednu z šesťaček ráno slyšela říct: ,,Támhle je ta malá štětka !“ a pak k tý “kamarádce“ přišla a objala ji..... Fakt inteligence. Tyhle slova já ani neznám, samozřejmě. No nic. Prostě jim musíme dát najevo, že škole teď prostě vládneme my !! :D Alespoň na záchody už tolik nelezou, když tam jsme my..... Nedovolí si soupnout před zrcadlo, když se tam “zkrášlujeme“ my. Což je super. No nic, já asi budu končit, k delším článkům hold nejsem předurčena. Tak si užij zbytek středy a za týden se těším na tvůj článek :).

PS.: jo, píšu smajlíky. Co s tim uděláš, hm ?!! :) :DDD

PPS.: prosím tě nezlob se, mám tě ráda :3

PPPS.: byli vaši na aktívu ?? Táta mi přinesl dost informací, ale hlavně by mě zajímalo, jestli Američanovo mamce vrátili zabavenej mobil :D

Podepíšete se mi na prsa??

Dobré ranko,
tak druhej den ve škole byl bombovej, ačkoli jsem si od toho moc neslibovala, splnilo se mi přání a vstala jsem do školního života včas.. Hned v kuchyni mě ale vyděsil flek na zemi, který byl... od melouna, neptej se... Pak jsem málem trefila dveře od koupelny, když jsem se ještě rozespalým krokem šinula trochu upravit a konečně jsem došla až do pokoje, kde jsem otevřela skříň a vytáhla žaluzie, čímž jsem vzbudila mojí sestřičku a ta na protest tak brzkému vstávání dala řevem jasně najevo svůj nesouhlas.. Maminka mě za to nemilosrdně napomenula a snažila se znovu usnout, to ji ale moje milovaná srdečná sestřička nedopřála.. Ve třídě panovala opět nálada minulých let, hlavně těch posledních. Humor byl neustále na prvním místě a zaměstnankyně školy na postu učitelek byly neustále v rozpacích z hlášek některých chlapců z naší deváté bé!! No to ti teda povím, že být učitelkou, tak si to radši hodim dřív, než bych začala vůbec učit (dává to logiku žejo, celej život budu studovat, abych si to pak hodila), ale vážně já bych do školství jít fakt nemohla.. Ale i další dny ve škole byly fajn, jedna učitelka se nás fakt bojí, druhá nám vyhrožuje a... však ty víš.. Když nás přišli navštívit fotbalisté z Viktorky, nejeden z našich spolužáků využil možností barviček na obličej a už byla červená s modrou pryč. To se učitelkám moc nezamlouvalo. Stejně tak otázky deváťáků na fotbalisty typu: ,,Jestli máte přítelkyni, je to modelka? A máte jen jednu??´´ A proč si nenechat podepsat slavný fotbalisty přímo na prsa??! (Teda když nejsi kluk no)... Takže pozdější pohovor už nebyl  takový jako s deváťáky... Na češtině jsme měli vybrat v ETYMOLOGICKÉM slovníku slovo, které nikdo nezná a napsat ho na tabuli. Chopila jsem se toho (tys mi řekla, ať jdu, když spolu sedíme v první lavici na češtinu) a na tabuli se po chvilce blýskalo slovo poluce. Nebudu tady psát co to znamená, už jen proto, že podle paní učitelky to prý ví každý, ale nevěděl a tak mám první jedničku, ale od tý doby se s náma žádná učitelka nebaví o sexuální výchově... Nová učitelka na zemák je z nás ,,DEVÁŤÁKŮ´´ tak na zádech, že už jak nás na chodbě vidí, červená se.. A co potom v hodině, když chlapec deváté třídy v nepřiměřené blízkosti prosí o návštěvu toalet, načež mu je návštěva zamítnuta, ale on se nevzdá a začne bloudivým pohledem zkoumat učitelčiny oči a líbeznými slovy jí je chválí a tím ji dostává do rozpaků. Návštěva je tedy povolena (výjimečně) a náš spolužák odchází. Když se ale do deseti minut nevrací, je vyslán jiný žák, aby ho přivedl.. ,,Už ho bolí ruka´´, vysloví potom několikrát ještě další žák a učitelka se už celá třese z (ne)vyslovených vulgarit v naší třídě (a v duchu jistě prosí, ať už sem nikdy nemusí)... A věř mi, že si vyčítá, že kdy vůbec dostala myšlenku, že bude učit ty parchanty nevychovaný napadený pubertou... Též chci takhle milovat svoji práci.. Taky jsem poslední dobou zjistila, že se moje lavice záhadně plní odpadky, ono to asi nebude tak záhadné, když k nám vždycky přijdou kluci a jakože nenápadně si tam odloží nějaké (pravděpodobně) suvenýry (asi mě mají rádi)... Tak, jo, víc toho asi k dnešku nemám, však ono se něco zase stane (obzvlášť v mém pestrém životě)..

PS: Úmyslně nezmiňuji jména, pro zachování lidských práv..

PPS: Věřím, že jsou ti lidská práva ukradená

PPPS: Tohle je poslední září na základce, tak si ho užíváme, že??

PPPPS: A to nás ještě neviděl zbytek nového pedagogického sboru (aby z nás nedostaly osypky, nebo tak něco)

PPPPPS: Moje sestřička už umí první slovo: Eubůbů, měla jsem z toho takovou radost, že jsem si zarazila hřebík do ruky, když jsem věšela obraz na zeď...

První školní den - v devítce ♡ !

Co je to 1. září ? Já ti to povím, Sabinko..... to je přesně ten den, kdy je před tebou 10 měsíců školy. Někdo řeší, co si oblíkne, jiný zas, jak se z tohohle dne vykroutit. No a holka, co k nám měla přijít neudělala opravky a propadla, že ?? Hele ale vůbec mi to nevadí.....
Poměrně jsem se těšila. Ale ne na učitelky, testy a zkoušky..... jen na ty lidi. Přes prázdniny mi docela dost chyběli. Ke škole jsem přišla hodně brzo, takže jsem tam tak seděla s klukama a okolo šla třídní s ještě jednou učitelkou a sdělily nám, že místo hodiny (nebo.. místo většiny času z hodiny) budeme my tři (já a klucí) stát u pasování prvňáčků a držet cedule...... bylo to fakt super, no. Hlavně jak starosta četl básničku. Po té zdlouhavé hodině nás docela hodně šlo společně do Crossu (což mě překvapilo) a pak ještě na hřiště. Jak jsi odešla, tak jsme tam trčeli ještě skoro 3 hodiny. Maminka už se o mě strachovala..... odešli od nás dva lidé, což mi nějak nevadí, spíš naopak..... a je sice super, že v pátek budeme mít jen 5 hodin, ale mně na to samozřejmě připadne hodina klavíru.....
Uvědomuješ si, že už jsme v devítce ?!! To je megadivný ! Děsivý, ale zároveň strašně super.. můžeme tyranizovat ty mladší (neříkej mi, že o tom nesníš už 8 let.....), stejně tak, jako jsme si to museli vytrpět my. Už na tom pomalu pracuju, budeme chodit po chodbách a nahlas křičet, ovládneme záchody a ráno si před školou sedneme na jediný místo, kde se dá sedět a neprší tam !! Naprosto luskusní. Na nějaký kamarádíčkování se s osmákama ani nemysli.
Báj d vej, strašně se mi líbil outfit mého spolusedícího a ty jeho vlasy, super !! A jak vyrostl.... proč ty kluci vždycky přes léto tak vyrostou a já jsem furt stejná ?? Teda.. ne, že bych chtěla růst, upřímně bych chtěla mít asi ještě míň, než těch mých originálních 165 centimetrů..... hrozně se mi líbí, když je holka drobná a její kluk megavysokej. Tak na co že si to tu vlastně stěžuju ? Měla bych si přestat protiřečit.
Toť ode mě asi vše, Puso.

PS.: můj outfit pro první den (mimo ty sexy ponožky :D) :

PPS.: jsme deváťáci !!

PPPS.: musíme něco začít nacvičovat na vyřazování na konci školního roku

PPPPS.: my jsme VÁŽNĚ v devítce !!!!