Perfektní kobliha

Dobrý den ti přeji zlatá Blondýnko,
jsem ráda, že se teď tak často vídáme, ani nevím čím to je, ale pravděpodobně si natolik chybíme, že ta symbióza prostě nějak probíhat musí.. Jsme na tom teď prakticky stejně a obě se dostanem do druháku. Jop, je to asi už jistý, páč jsem zamakala v opisování a tu matiku jsem dala. Takže za pár měsíců druhák. Ale do té doby, ty nejskvělejší prázdniny, jaký si umíš jen představit. Možná si troufnu říct, že ty je budeš mít ještě lepší než já, protože moře ti upřímně závidím, mě čekají Hracholusky s váma, na který se teda fakt strašně těším ☼

Kromě Hracholusek a volna si tedy nemusím zadělávat hlavu opravkama, který bych stejně neudělala. A upřímně opravdu nechci znovu do prváku, je fakt nudnej a všechno, co jsme se učily jsem už věděla, kromě matiky že? Druhák bude krušnější, páč děláme zkoušky z vaření a víš jak já vařím, bála bych se se mnou někoho nechávat v jedný místnosti, když zapnu sporák, takže se mám opravdu co učit. Ten druhák dle mého názoru vyřadí víc lidí. V pátek jsme se loučily s Renatkou. Pravou příčinu jejího odchodu nevím, ale možná ve výsledku byla jen jednoduše odejita, pro její horší známky. Úplně to vidím, jak začneme řídnout s každým přibývajícím ročníkem a nakonec nás tam bude sotva deset jako v letošním čtvrťáku. Já ale víš co, no prostě projdu, možná se sakra odřenýma ušima, ale prostě tam budu v normálním intervalu čtyř let a maturu dám taky s přehledem, protože si s Anežkou pomůžeme navzájem. Já se do čtvrťáku naučím přebalovat seniory a psát správně čárky a mám to, fakt. Ale tak trochu pro mě už ty prázdniny začaly, normálně mám třeba ze čtyř předmětů nulovou absenci, co děláš zejtra ráno? :DD
Sranda ne, třeba jsem ti říkala, o Anežky orientaci, spíš dezorientaci o školkách, když jsme hledaly jejího svěřence v úplně jiné? No, ale nakonec jsme ho našly to jo..

Mnoho otázek, jedna odpověď. Věřila bys, že život je vlastně tolik jednoduchý? Že smysl, který hledáš, je skryt v maličkostech, přitom záleží na tom, jak si ho začneš užívat. Ano, napsala jsem užívat a myslím to doslova. Teprve teď mi totiž došlo, že život je nám dán pro jeho správné zacházení a správně s ním naložíme, když si každý den užijeme. Naprosto každý, není nutné nic plánovat, co bude za rok, za měsíc, za týden za hodinu, důležité je to, co je teď. Takové to NOW v cizích slovnících a přesně to je pro mě heslem. Změnil se mi pohled na svět a smýšlení nad ním. Jinak uvažuji, jinak přemýšlím a konečně si ho užívám, protože jsem to vlastně moc nedělala. Nepociťovala jsem naplnění z končícího dne, neměla jsem radost z toho, že stále žiju, protože ano, to je vážně něco, co nám není dáno automaticky.

PS: Nějak mi to psaní teď nejde, je moc velký teplo na zapalování mozkovejch buněk..
PPS: Ale nikdy mě neomrzí si užívat život jako teď, konečně jsem ho našla, ten ŠŤASTENEJ ŽIVOT. Má úplně jiný proporce než ten můj starý. Například nic neřeším a vděčím této vlastnosti tvé sestřenici.. Prej mě zkazila a něco na tom bude..
PPPS: Název článku nemá nic společného se mnou, jen možná s mojí chutí na koblihu..

Očekávají ode mě..

Ahoj Sabi !
Nedávno jsme se střetly u mne doma, tak doufám, že ti toto setkání alespoň trochu dalo.. například mou lásku a pohled mých očí, když jsi se převlé.... tedy, ano. Přejděme teď rovnou k věci.

Už od plenek od tebe každý něco očekává. Očekávají, že začneš chodit, mluvit a chodit na nočník v přibližně stejném období jako tvoji vrstevníci.
Že budeš papat přesnídávky s dostatkem vitaminů.
Že ve školce nebudeš mlátit ostatní děti a budeš prostě malé hodné dítě.
Že se naučíš vybarvovat omalovánky bez přetahování voskovkami.
Že se naučíš číst a psát v tvém mateřském jazyce (popř. i v jiném).
Že budeš jezdit na kole, brzy bez pomocných koleček a naučíš se i plavat.
Že budeš mít od první třídy samé jedničky.
Že nezačneš kouřit a chlastat ve dvanácti #12yo #znášmoufotkunemoustory #jemi12ajsembiggril #opustilměfrajernevimcomamdělat .
Že se dostaneš na slušnou střední školu.
Že budeš mít nadále konstantně výborné výsledky.
Že půjdeš na vejšku, najdeš si práci, budeš zajištěna, odstěhuješ se do svého.. a mohla bych pokračovat třebo do nekonečna, víš....

A potom je tu TLAK SPOLEČNOSTI. Protože když chceš být v měřítku těch "pěkných a fajn" holek, tak bys měla....
Mít mírně bujnější dekolt, pevnou zadel a být hubená.
Mít úzký obličej.
Mít vlasy nejlépe obarvené tak, aby vypadaly přírodně.
Mít bílé zuby jak sníh a pleť bez jediného beďaru či jiné nedokonalosti.
Být namalovaná asi tak, aby bylo možno 90% tvé krásy odstranit vlhčeným ubrouskem. Takže přiměřeně.
Nosit všechno oblečení top a krásný.

A víš co ? Já se nenarodila s úzkym pasem a ani s předurčením k tomu, že jednou budu chápat matiku. Když řeknu, že to prostě nechápu, tak to nechápu. Já doprčic chodím na doučování z matiky, abych byla alespoň na trojkách. Já měla ještě v devítce z matiky jedničky. Prostě.. ne, nemá cenu se rozčilovat, Sabi. 

To je pořád : ,,Když to nechápete, sežeňte si doučování." ale já to na tom doučování chápu, všechno tam vypočítám a pak to ve škole stejně nedám. Prostě ne. Konec. Finito. The End. Die Ende. Prostě BUM.

A ještě bych chtěla dodat pár pocitů, které mou duši v posledních dnech obklopují. Každé ráno hledím z oken svých, zamýšlím se nad tím, jaký bude mít třeba právě tento den dopad na můj život ve chvíli, kdy budu starší o deset let, jestli by opravdu tolik vadilo, kdybych si opět lehla do postele a ponořila se do svých snů a fantazií.. když jsem byla malá holka (teď nemluvíme o výšce, ok ?), hrála jsem si s Aničkou. Problém je, že Anička neexistovala. Byla to má imaginární kamarádka, v čemž by se dalo celkem psychologicky šťourat, ale co.... byla jsem jen malé děvče. Hrály jsme si s Bárbínama, s plyšákama a spala u mě v posteli (fakt těžký se tam někdy zmáčknout). Jenže potom zmizela. Zmizela pryč. Prostě tam najednou nebyla a já nevěděla proč. A jaký to má dopad na můj život dnes ? Domnívám se, že mi něco chybí. Jako by kus z mého nitra už nebyl. Prostě odplul pryč, když mi byly 4 roky a já na něj pak na dlouhou dobu zapomněla..... Takže si teď půjdu lehnout do postele..

PS.: ano, ta matika s tím možná nesouvisela až natolik, ale já už toho mám UDVARPO dost.
PPS.: už chci být u moře.
PPPS.: ale nesnáším opalování.

PEKLO

Domnívám se, že se v pekle opravdu sejdeme. Budu se tam smažit, na zápěstích kovový kruhy z ocele a na hlavě nic, ostatně jako doteď, jak by řekla jedna moje paní učitelka. Víš ty nejsi zrovna v takový kaši jako já. Ty teď pravděpodobně nevymýšlíš strategie typu: Když vychytám datumy na ty dvě písemky z matiky a nepůjdu na ně, mám tam dostatek známek, ikdyž jsem teda nepsala poslední čtvrtletku, aby mi mohla dát tu mojí krásnou čyřku, která mi teď vychází. Víš, já jsem prostě hrozná a matiku chápu ve chvíli, když počítám jabka a nebo mi blbě vrátí v obchodě. A neni právě kvůli tomu celá matika stvořená? A kdo je chytrej a chce jí počítat do hloubky, tak ať to dělá, nikomu v tom nebráním, ale proč to musím dělat sakra i já? No a teď k méně bolestivému tématu. Blíží se konec roku, ja vím, že řekneš, ještě ne, ale JO! Ty v tom asi nežiješ, ale my například nesměli včera a ještě dneska prakticky vycházet ze třídy, protože naši čtvrťáci maturujou a co bysme to byli za svině, aby kvůli nám neudělali ústní zkoušku žejo.. Však nás to taky čeká, už za tři roky.

PS: Je ale krásný být zamilovaná ❤
PPS: Taky se můžeme sejít v pekle jakoby na našem maturáku, je to trochu Ironie..

O ničem.

Já jsem nikdy nesledovala přihlouplé televizní soutěže, které byly nahrané a nedávaly mi smysl.. jednou z takovýhle soutěží je Robinsonův ostrov, který mě nikdy nebral ani v jeho americké předloze ,,Kdo přežije". Přesto jsem se před několika málo týdny zažrala do jeho sledování, tudíž jsem znala a znám vlastně jen posledních asi osm lidí, kteří tam zbyli. Když jsem všude prohlašovala, že fandím Nice, protože je prostě hustá, schytala jsem bídu. Ale za jedním svým názorem si stojím, a to za tím, že když chcete takovou "hru" vyhrát, musíte být svině, musíte intrikovat a dělat si tam kamarádíčky, které pak třeba jednou i podrazíte. Proč to asi vyhrál Marek, co ? Snad alespoň potom zatáhl za kluky pivko, když si vyrazili a on měl v kapse 2,5 mega, no :D. Jo a ještě si stojím za tím, že Petra je úplně hloupá dívka. Dovolte mi pár jejích hlášek :

,,No když jsme sem dorazili, tak to vypadalo úplně jako SouthPark....," *6 vteřin odmlka* ,,teda jako Jurskej park."
,,No já se těším, až se jednou taky naučím vařit."
,,Oni jsou tu na mě zlí."
Před soutěží : ,,Dneska jsem rozhodnutá do toho dát všechno a porazit je." *o 3 minuty později vypadla ze soutěže jako první*
,,No já jsem zažívala peklo, protože když jsem chtěla spát na břiše, tak jsem si musela rukama vyhrabat do písku díry na prsa.. takže pokud chcete plastiku, tak až po Robinsonově ostrově, hihi."

Wow, wow.. WOW. A to jsem raději ani nezmínila její polonahý zápas v bahně. Ale víš, co dost silně nechápu ? Jaktože měly holky oholený nohy a neměly chlupatý podpaží.. ? Nebo jsem si jen opravdu nevšimla ? No já nevím.... bylo to moc hezké to sledovat, jak se parta lidí sejde na Filipínách, 44 dní mají hlad a pak jeden vyhraje dva a půl milionu korun ♡.

PS.: musím se učit na LITERATURU
PPS.: SAKRA TEST ZE 14TI TEMAT
PPPS.: sejdeme se v pekle, Bino :*

Pitvořit se s životem

Nazdárek,
tak ti Jůli teda povím, že žiju fakt úděsně aktivní život. Někdy je to zmáhavé, ale poslední dobou velmi mile. Stalo se teď tolik věcí a i když to tu poměrně dost zaplním, obsáhnu tak polovinu. Tak prý jdu do tanečních. Věřila bys tomu? Já, která se zapřísáhla, že nic takového se mě v životě týkat nebude.. Ale nakonec to všechno bude ještě trochu jinak..  Dobře, půjdu dál po stopách mého původně nezajímavého života. Víš, že mi ten nezajímavý život vlastně vůbec nechybí? Takže, byla jsem na Finále2017, ejkejej, to je takové to 30.výročí filmů. Plzeň byla plná filmů, herců a postav, které mám ráda a které jsem mohla osobně poznat. Byly jsme například s dívkami z mé třídy v DEPU, na oceňovaném filmu o autistech a hádej, kdo seděl vedle nás. Nevíš? Tereza Voříšková. A kdo je Tereza Voříšková? Takhle nějak ses mi ptala, když jsem se snažila ti o tom vyprávět, že jo?? No, ale to není všechno. Další den, protože nejsme s Anežkou žádní kulturní barbaři a akce vyhledáváme, jsme zavítaly na autorské čtení Sedmilhářek, které proběhlo v Měšťanské besedě. Před tím jsme potkaly Marka Taclíka s růží, na což Anežka podotkla, že asi něco jde žehlit a prádlo to nebude. Poseděly jsme pak na čtení a později jsme si s Marikou a Berenikou krátce pohovořily. Bylo tam tolik vyskytnutých známých tváří, které vídáš v televizi, že jsi nevěděla, jestli nemáš halucinace. Mám teď prostě nakoplý život a nikdo mi nevadí. A další bod bylo tetování. Celkem random akce, ráno na moje narozeniny jsem Anežce jen tak ukázala jeden obrázek a odpoledne už jsme byla u ní doma s jehlou v noze. Později se ukázalo, že věci mají v životě opravdový smysl, skrytý a na první pohled nenápadný. Dostala jsem tiramisový dort (děkuji Aličko) a dárečky (děkuji moc Aličko a Anežko a Jůlinko). Přitom prý svítím jak sluníčko, což je z jednoho důvodu pravda ❤, ale z těch dalších už tak nesvítím..

PS: Ten dort nejdřív zmoknul, pak mi Anežka snědla jednu svíčku, takže to vypadalo, že je mi 16 a nakonec mi Anežky Dorka dort olízala a ještě o víkendu si na něm mamka doma pochutnávala...
PPS: Stala se mi taková jedna věc, o které ti časem povím..
PPPS: Stejně vím, že už to víš