Tak jsem byla doma o svátcích, následně pár dní s mou přítelkyní angínou a minulý týden jsem prožila můj (slavnostně) první lyžák v životě. Bylo to naprosto dokonalý.. vstala jsem brzy ráno, v lyžárně jsem byla jako první (sice nikoli z natěšenosti a nehynoucí lásky ke sněhu, ale z důvodu, že ta lyžárna byla malá, obouvat si snoubordový boty je zdlouhavý a Julinka potřebuje místo) a neustále machrovala na sjezdovce s tím, jak to perfektně na prkně umím.. vyflákala jsem se naštěstí asi jen třikrát.... můj nový kamarád mě učil skákat a můj/náš starý kamarád, kterého jsme na základce nazývali "Řízek" a který nyní chytil přezdívku "Mort", mi poskytoval příjemné zázemí u sebe na pokoji, když jsem zrovna neměla tak úplně náladu na hraní Aktivit nebo pomlouvání Strojařů.... tímto zdravím Martina, ahoj ! :D .. voda tekla teplá, bohužel takovým ošklivým proudem, ale co naděláš.. nám, narozdíl od chlapců na druhé straně chodby, alespoň topilo topení a neměly jsme díru v okně, že :D ..... v pátek si všichni zabalili, vzali si balíčky se svačinou na cestu a razili si to přímo na vlak, zatímco já jsem musela zůstat sedět na recepci, vedle mě obrovský černý kufr a po druhé ruce snoubord.. seděla jsem tam určitě přes hodinu, tudíž jsem musela snášet chichotání sedmáků z nějaké základky (ukazovali si na mě a šeptali si něco jako : ,,Hele, vona tam furt sedí !") a dokonce jsem se seznámila s uklízečkou, moc fajn ženská ! Sdílela jsem s ní i bezmoc a vyčerpání ze skutečnosti, že po právě vytřené podlaze se prošlo asi šest dětí, které právě prohrály "sněžnou bitvu", takže si to asi umíš představit.. načež jsem i své mamince napsala esemesku, ať si oklepe boty, až mi půjde pomoct se zavazadli.... ale abych furt neremcala o lyžáku !
Když si mě naši vyzvedli a popojeli jsme o něco výš, k naší chatě, kde jsme strávili příjemný víkend plný dalších pádů na sněžném plavidle.. vraceli jsme se v neděli domů a já věděla, že mám v mobilu poznámky z dějepisu, které se musím našrotit, abych o den později napsala test alespoň na trojku.. už jsem sahala po tom mobilu, koukala do něj a najednou prostě slyším neblahý zvuk pneumatik, matčino oslovení otce a svůj jekot, lynoucí se autem sjíždějícím ze zledovatělé silnice.... jo, dostali jsme smyk. Byla jsem naprosto v šoku, když jsme zůstali viset mezi stromy, několik desítek metrů nad přehradou, do které bychom mohli zahučet, nebo hůř.. kdyby proti nám zrovna jelo nějaké auto (jakože to není málo frekventovaná silnice), tak jsme dost možná v zadeli.... no, hodný dlouhovlasý pán k nám ihned přispěchal na pomoc a vytáhl nás svým "čtyřkoloněco-hákem".. pak jsem si dala kafe a bylo to zas fajn.... jen auto by potřebovalo pár týdnů v lázních :/ :D
PS.: žiji, ale fotku auta sem nedám.. NSA by to mohla považovat za znevažování majetku
PPS.: píšou mi samí Poláci
PPPS.: neovládají pravopis.
Žádné komentáře:
Okomentovat