PROSLOV !!

Milá Bino.. Nedávno jsme měli za úkol v hodině českého jazyka (konkrétně slohu) napsat proslov, který bychom jaksi přednášeli na konci roku na našem vyřazení.... jak bychom si ho asi tak představovali. Já se k tomuto úkolu postavila čelem a asi tři týdny předem jsem už měla sloh napsaný. Totálně se mi líbí a všichni mi ho chválili (děkuju.. mami), ale i přesto jsem dostala dvojku.. ano, DVOJKU ! Chvalitebnou !! Takže.. ho sem teď vkládám a doufám, že Vám, jako čtenářům se líbit bude..... Vážení rodiče, milí spolužáci, svatý učitelský sbore Devět let uplynulo jako voda a já tu teď stojím proto, abych se za naši třídu rozloučila s devátým ročníkem, který opouští náš drahocenný ústav, a též proto, aby na mne byla mamka pyšná. (Ahoj.) Myslím si, ba jsem si dokonce jistá, že převážná většina učitelů na naši třídu jen tak lehce nezapomene. Pokud jsme je tedy zapomenout nedonutili. Chvílemi jsme byli dobrá parta, jindy jsme se zas hádali, ale nikdy jsme se navzájem nepřestali podporovat a dotáhli jsme to společně až sem. Ano, někteří jedinci byli sice problémovější, než jiní, ale i jejich nemístné poznámky nám dokázali vykouzlit úsměv na tváři, jak jste mohli vidět v dnešním představení. Teď by byla na místě rekapitulace let minulých. Pokusím se nějak zhodnotit průběh našeho života na této škole. V první třídě jsme sem přišli, natěšení a plní odhodlání přicházet na kloub novým věcem. Naučili jsme se číst, počítat a ve třetí třídě jsme například zjistili, proč se v nějakých slovech píše měkké “i“ a v jiných zas tvrdé “y“. I když to někteří nepochopili doteď, ale to je vedlejší. V červnu páté třídy jsme si otevřeli Rychlý špunty na oslavení úspěšného ukončení prvního stupně a hurá vstříc druhému. Čekala nás spousta nových věcí, například skříňky místo šaten, téměř na každý předmět jiný vyučující a samozřejmě mnohem víc učení, než jsme byli zvyklí. Ale zvládli jsme to a jako celek jsme se ještě víc sjednotili. V sedmé třídě jsme se spojili se zbytkem 7.A a přibylo k nám asi šest nových spolužáků. Museli jsme si na ně zvyknout a šlo to. Zanedlouho už jsme je brali jako jedny z nás, jakoby do našeho kolektivu patřili už dlouho. Potom ale přišla třída osmá, kdy nám bylo řečeno, že nám jde o známky a to samé v první polovině ročníku nynějšího, tedy devátého. Museli jsme se hodně snažit. Tehdy jsme se poprvé pořádně naučili jednu užitečnou věc… a to modlení za čtyřku. Některým to vycházelo podle představ, někomu zas tak úplně ne, ale nikdo nepropadl, což je myslím docela úspěch. Dostáváme se tedy do toho nejkrutějšího času, a to je duben letošního roku. Již od ledna nám vyučující tloukli do hlavy, že přijímačky se kvapem blíží, ať hlavně včas odevzdáme přihlášky na střední školy a ať se alespoň trochu učíme, abychom se někam dostali. Stresu v tomto období nebylo málo, ale nakonec to naše 9.B zvládla bez větších problémů a všichni se dostali tam, kam chtěli a když ne napoprvé, tak na odvolání, nebo v druhém kole. Drtivé většině z nás se teď zdá, že na základku nikdy nebude vzpomínat v dobrém a ráda, ale postupem času se to změní. Všechny nehezké vzpomínky se vytratí a nám zůstanou jen ty vtipné, hezké a příjemné… asi. Budeme na tato školní léta vzpomínat se slzou v oku, jako to teď dělávají naši rodiče, nebo jiní příbuzní. A také pochopíme, že to učení nakonec stálo za to a nám to přece jen k něčemu bylo, alespoň jako dobrý základ pro další vzdělávání… Doufám, že za tu větu dostanu alespoň jedničku. Za patnáct let si zorganizujeme třídní sraz v nějaký strašný hospodě a budeme se smát nad starými fotkami a nad tím, jak jsme se změnili, či naopak zůstali skoro stejní. Přijde tam i naše drahá paní učitelka a bude jí to slušet stejně tak, jako jí to sluší právě dnes. Ale svět se nepřestane točit s koncem jedné éry. Bude se pořád točit a my půjdeme dál svojí cestou, kterou jsme si nedávno zvolili. Sice dnes odcházíme, ale nahradí nás jiní a za rok tady bude stát zas jiný zástupce devátého ročníku a bude tu vykládat podobné výroky, jako tady teď vykládám já. Nakonec bych tedy chtěla popřát hodně štěstí svým kamarádům na střední a učitelům pevné nervy s mladšími žáky. To je ode mě dnes vše. Děkuji za Vaši pozornost. Tak.. konec :D já myslím, že dobrý, ne ? Jsem s tím naprosto spokojená. Pozdravuji paní učitelku češtiny.
PS.: VZALI MĚ NA ŠVEJCÁÁRNUUUUU ! PPS.: tenhle týden píšeme každej den test.. že si ty učitelky nedají pokoj :(
PPPS.: dneska mám Absolvenťák, tak přijď v půl šestý do hudebky, Puso :*