Rovnost ?

Zdravím Tě, Marmeládo !
Ano, dnes je úterý, já vím, tak na mě přestaň křičet, prosím. Ale jelikož teď zrovna dobaluji svůj kufr (zakoupený za fakt dobrou cenu ve slevě ve fajnovym obchodě), který praská ve švech, protože já nejsem minimalistický člověk.. no prostě v noci z dneška na zítřek odlétám do Egypta. Ach, ano. Starý dobrý Egypt s velbloudy, mátovým čajem a barevným drinkem, který Ti vrazí do ruky na každém rohu.

Těším se tam moc, pobudu si tam asi 12 dní a poté určitě sepíšu, co všechno jsem tam zažila. Pokud mě tam teda nezabije had, nespadnu z plošiny, neutopím se nebo mě někdo nepodpálí ve spánku. Protože přesně tyhle situace jsem neskutečně živě prožila za poslední čtyři noci ve spánku. Fakt to bylo tak hnusně reálný, že jsem se vždy kolem čtvrté ráno probudila, úplně v šoku a nevěděla jsem, co se děje. Co jsem tak našla na netu, tak :
1) červeno žlutý had je varovné znamení
2) chci podvědomě dospět
3) prostě se asi bojím žraloků (:
4) někdo mě pomlouvá za mými zády a jsou to krávoviny (:

Takže tolik k mým snům. Jo a rozšiřuju po světě ten tvůj menstruační kalíšek, takže si ho s holkama možná brzy také pořídíme :D, protože.. kdo by sakra nechtěl hrát na piáno nahej, i když má své dny !? Já teda chci. Taky jsem o tom řekla tátovi, ale ten se moc netvářil, že si ho koupí, spíš to byl takový pohled jako : ,,Fuj, já to nechci vědět." *zacpání uší prsty a hlasité zpívání dětské písničky "Skákal pes"*

Dále jsem se chtěla trošku rozepsat o tom, co mě opravdu vytáčí. Takže.. na světě jsou války, dobře ? Na světě se každý den lidé zabíjejí, útočí na jiné nevinné osoby, i v dnešní době lidé umírají z nedostatku jídla, existují lidé, kteří týrají jiné lidi, přičemž právě ty oběti se to bojí oznámit, páchá se zlo na dětech, které se nedokáží bránit, páchá se zlo na zvířatech, je tu šikana, nespočet mladistvých páchá sebevraždy právě kvůli šikaně, problémům v rodině a tak dál. Ale ne, lidi pořád musí řešit jiné lidi, musí je bezdůvodně pomlouvat, shazovat je před jejich blízkými a řešit jejich životy, ačkoli by si nejprve měli zamést před vlastním prahem.

A jedeme dál. Co je sakra na tom, když kluk chodí s jiným klukem nebo holka s jinou holkou ? Když vidíte pár držící se za ruku na veřejnosti, ani si toho pomalu nevšimnete, ale když je to pár stejného pohlaví, musíte se do nich začít navážet ?? Nemluvím teď ke všem, pardon, obecně vím, že v poslední době se tato problematika poměrně zlepšila, ale stejně to tak napíšu.. takže pokud s mými názory nesouhlasíte, tak tohle raději zavřete a hleďte si svého. Já nikomu jeho názory neberu, ani své nevnucuju, jen mě to docela mrzí. Člověk si svou sexuální orientaci nevybírá, s tou se narodí a existují lidé, kteří se bojí to přiznat okolí, tak to třeba i celý život drží v sobě a jsou nešťastní.

Lidé chybují a jejich blízcí jim odpouštějí, ale když se někdo přizná k tomu, že není hetero, často se setká s tím, že jeho přátelé, nebo dokonce i rodina ho nepodpoří a to je podle mě strašný. Každý by měl zažít, co je to láska, když je to tak nádherná a nezbytná věc v životě.. a když mu to není umožněno ? Je to smutné. Někdy ještě horší bývá, co se týče reakce okolí, když se člověk, který se narodil jako jedno pohlaví, hlásí k opačnému pohlaví, protože se prostě necítí příjemně ve svém těle. Takoví lidé existují, existovali a existovat budou. Není to žádný výmysl dnešní doby, jen se o tom dříve tolik otevřeně nemluvilo.

Člověku, který odsuzuje transexuály bych vzkázala asi tohle.. dejme tomu, že jsi chlapec (samozřejmě můžeš být i dívka, to by bylo naopak, rozumíme si). Představ si, že se zítra ráno probudíš a ta část těla tam dole, kterou jsi měl fakt rád, je pryč. Narostla ti prsa a na bradě nemáš ani chloupek. Asi se Ti to moc nelíbí, ne ? Necítíš se být sám sebou, tohle prostě nejsi Ty, protože Ty jsi chlap a cítíš se dobře ve svém mužském těle a nechceš, aby se k Tobě chovali jako k dívce. Nepříjemný asi, což ? Tak vidíš..

Je to vrozené, opět si to jedinec prostě nemůže jen tak ze dne na den usmyslet a musí to být velmi náročné, co se psychiky týče. Tak (opět nemluvím ke všem !) si o tom příště raději něco přečtěte dříve, než se takovým lidem budete vysmívat, nebo jim snad nadávat. Protože to pro ně není jednoduché. Nevybrali si to. A když se jim dostane od okolí podpory, bude to pro ně jistě mnohem jednodušší. Každý si zaslouží lásku. Každý. Tak se vzpamatujte....

PS.: naposledy ještě raději píšu, že nemluvím ke všem, ani k nikomu určitému, jen je to prostě psáno formou monologu a doufám i věřím, že drtivá většina z Vás, našich čtenářů, nedělá nic z nepěkných výše zmíněných věcí, jako jsou nadávky apod.
PPS.: nenadávejte si vůbec s nikým, ať je to kluk, holka, pes, slon.. prostě se milujte !
PPPS.: a svět bude hned mnohem krásnějším místem k žití

Menstruační kalíšek

Ode dneška budu šířit lásku, mír mezi všemi a nejlepší hodnocení menstruačního kalíšku...

Tento úvod dovolote, abych rozvedla. Většina český, ruských, ale i finských žen si myslí, že spoléhat v dnešní době na tampóny a vložky je rutinní záležitost a jiná volba neexistuje. Ženy mohou nelibě vonět sobě, ale také okolí. Nejenže jsou vložky i tampony potažené chlórem, který dráždí naše intimní místa, dokonce se do nich přidává antikoncepce v prášku, která samozřejmě může při proniknutí lehce způsobit nemožnost otěhotnění, ale také nás to může neblaze poznamenat i vedlejšími účinky... Abych to shrnula. Vaše otázka zřejmě je, čím že nahradit tyto odpornosti jako jsou vložky a tampony, které vás celý menstruační cyklus pronásledují a otravují na každém kroku. Alternativa je celkem jednoduchá. MENSTRUAČNÍ KALÍŠEK. Nebudu tady o něm psát ty klasické vychvalovací kecy, které se můžete dočíst všude na internetu, ale napíšu vám to z pohledu mého. Začnu u nevýhod, ty žádné nemá, takže mohu přejít k výhodám, těch je nespočet.

Jůli, víš jak je skvělý mít krámy a moct u toho běhat nahá po bytě? Nebo hrát nahá na piáno, chodit ven nahá s košíkem, teda to asi ne, nebo si prostě vzít sexy prádlo, i když máš periodu??? No prostě dokonalý. Nikde ti to nevadí, celej den o něm nevíš, pokud nejsi kráva, nedáš si ho tam blbě a celej se ti nevyleje v nákupním centru... (To se mi nestalo).
No prostě bomba. Můžeš jezdit na kole, koupat se ve vaně se ségrou, zkoušet si v kabinkách háemka krásný zařízlý tanga za třistapadesát korun na svý nahý tělo, vařit taktéž nahá romantické večeře, akorát jednu nevýhodu to má, to jsi řekla ty... Nemůžeš mít sex, když tam máš kalíšek, ale to dá rozum... A jestli nedá, tak to nevadí, asi ho k tomu nepotřebujete, zkuste i ten sex...

To bude asi vše k mému líbeznému vylíčení nejpozitivnějšího hodnocení na MENSTRUAČNÍ KALÍŠEK...
Všem ho vřele doporučuji a zařekla jsem se, že donutím celou planetu, aby ho měli. Donutím i muže, můj táta si ho prý koupí... Tak jděte do toho a udělejte tu nejbáječnější věc v životě a kupte si ho... VŠICHNI!!!

Šířím dob

PS: I ty Juli...
PPS: Jo!
PPPS: Tati fakt si ho musíš koupit, jinak to celý zkazíš!!!

Vnitřnosti na pláži

Hola hej, Bina !
Právě si to skvěle užíváme s Matesem na Hracholuskách. Počasí alespoň jednou vyšlo podle našich představ (teda.. podle mých představ, jelikož Matýsek chtěl chladnější podnebí, protože aby si oblékl své oblíbené džíny, džípárnu a mohl dělat umělecké fotky.. jenže další zádrhel se vyskytl hned v den příjezdu a to ten, že náš domeček, který dřív býval zámkem, nějaká hovada zničila tak, že z něj zbyla jen hromada cihel, suti a ta kostra slepice, kterou jsme loni našli ve sklepení.... konec závorky), takže se válíme na pláži, byli jsme na lodičce, prostě krása, znáš to.. no ale to jsme se tak včera povalovali na slunci a koukali na dětičky, vesele si hrající v té čisťounké vodě, když v tom jsme najednou zřeli tak pětiletou dívenku, hrající si nikoli s kyblíčkem a lopatkou, ale s žaludkem. Ne se svým, bohužel, ale byl to pravděpodobně kachní či rybí žaludek (podle Matese rybí ne, protože by to musel být, vzhledem k velikosti té vnitřnosti, žraločí žaludek).
Tohle dnes ode mě bude asi všechno, protože zbytek týdne je ještě před námi a jistě toho ještě spoustu zažijeme.. třeba najdeme i jiné vnitřnosti jiných živočichů, uvidíme.
Tak se měj fajn, užívej.. praxí ? Nebo co to teď musíš dělat a neházej kameny po lidech.

PS.: Mates zdraví
PPS.: mám špinavý botičky a on mi je nechce vyčistit
PPPS.: ,,Ale vždyť jo, už jdu !"

Ušmudlaný ateisti

Ahojda Juli,
to si takhle sedím v hodině a odmítám dál poslouchat toho muže v bílém dlouhém hábitu, který by podle mě měl být hnědý, když se ten člověk nazývá mnichem a vykládá jakási moudra, která ani v nejmenším nemohou být moudra, když jsou jeho teorií zamotávány a přednášeny tak, že začne u práva na lidský život a skončí u debaty o delfínech, stávám se vskutku pouze bytostí, která nad tímto jeho úmyslem, zakroutit nám nepochopením hlavou i krkem, jen nečinně přemýšlí nad složitostí zabití toho brouka na zdi. To je však přečin, protože nemůžeš zabít jakoukoli bytost na zemi. To nevíš?? Tak teď už to víš, a dobře si to zapamatuj! Jinak dostaneš za pět, stejně tak při každé další odpovědi: ,,Nevím.'' A víš co? Už to není nečinnost mého přihlížení zabít brouka, teď úspěšně přemýšlím nad sebevraždou, až tam ně tyto hodiny křesťanské etiky dohnaly. Nikdy jsem pětku nedostala, protože to by bylo, abych mu já naoplátku nezamotala s další takovouhle otázkou hlavu. Já myslitelka.. Mám totiž na všechno teorie a životní myšlenky a těch se držím zuby nehty..  A když se já střetnu s ním a s těma jeho teoriema, většinou vyhrávám, neříkám že vždycky.. Ale v takovém případě celou hodinu mluvím já, protože se odkloníme záhadným způsobem od tématu a já už jen využívám situace a vítězím, protože já mám vždycky pravdu, což nakonec usoudí i on a dá mi jedničku. Tu ale než naťuká do systému, který naše škola využívá, tak je konec hodiny. A na další moudra nemáme čas. Když ho tak pozoruju, přmýšlím nad tím, co asi ve volných chvílích dělává. A kupodivu nejsem jediná, když se zadívám po třídě. Co tak asi dělá mnich po pár odučených hodinách ve 2.E, 2.S a 3.E? Bydlí v nějakým klášteře s dalšíma mnichama a podle jeho vzhledu usuzuju, že sotva opustí dveře školy, jde na brko s dalšíma mnichama a nebo do hospody, pak se dopotácí zpátky do kláštera (AMEN) a nakonci dne, kdy si alespoň někteří z nich, ti, co nejsou takoví prasata, dopřejou sprchu. A jak jsou zhulený, namáčí si špičky ručníků pod sprchu, ale jak je nohy neudrží, nakonec tam skončí ta osuška celá, pak alespoň ty rohy zatočí, což bylo původně v plánu a švihají se těma mokrýma koncema přes zadek...

Někdy mám z těch jeho argumentů pocit dobrý, ale někdy jsem zralá na panáka, což jako plnoletá jistě (ne)můžu, protože jsem ve škole. Ale jeho teorie opravdu přehnal nedávno, vyslovením pro někoho nevýznamnou nadávkou, pro mě však velmi uražení hodnou: ,,Vy ušmudlaný ateisti,'' kdy nás takto v jednom rozhovoru všechny nazval, protože jsme zrovna vedli rozepři už ani nevím o čem, podstatné na tom jsou dvě věci. Ta první je, že byl rozčílený, ale že si za to mohl sám, protože říkal kraviny a víc jak polovina třídy s jeho názory nesouhlasila.. Ta druhá polovina spala na lavici, někdo spal na podlaze obalen tunou dek (ahoj Zdeni a Áňo) nebo byla v hovoru se svou sousedící.. Já patřila mezi aktéry onoho diskutabilního hovoru, který byl od začátku o ničem a nevedl nikam, ale přesto jsem se ho účastnila, protože mi nepřišlo správné nechat se urážet a poslouchat podobná rčení. A aby mě někdo nazval ''ušmudlaným ateistou'', to už ve mně bouchly saze a tak nějak morálně jsem se snažila zvítězit. Ovšem nebyla jsem jediná, dokonce jsem ani nemusela vynaložit tolik úsilí, které jsou zpočátku do začínající hádky chtěla vložit. Slušně jsem se totiž přihlásila a otevřela jsem pusu a né oči zpozorovaly, jak se naprdnutá Štěpánka do něj pouští sama. V tu chvíli mi došlo, že si můžu dát pohov, protože to bude na dýl, Štěpka se nenechá nakrmit rohlíkem. A taky že nenechala. Vím, že jsem se do toho hovoru nakonec zapletla taky, jak přesně dopadl, to už nevím, pravděpodobně jsme opět skončili někde v moři u delfínu, kde pan učitel často svá moudra ukončil. Co ale vím jistě, že jsme ten den bezdůvodnou jedničku nikdo nedostali, protože jsme ho naštvali a protože jsme ho ubily argumenty, které byly narozdíl od těch jeho zcela neurážlivé a přesně podle zásad slušného chování.. A tak jsem zase jednou uklidnila mysl a pochopila jsem, že i když se zdám být pro někoho ateistka a dokonce ušmudlaná, můžu si ve svý hlavě dál vesele přemýšlet nad tím, jak je svět zkaženej domněnkama a nechutným přetvařováním se, z důvodu samktnýho přesvědčení jací sami doopravdy jsme..

PS: Co když právě on je ateista..?
PPS: ... o tý ušmudlanosti bych být na jeho místě nemluvila...
PPPS: Jak můžu být pro někoho ušmudlaná na duši, když moje duše je stejná jako moje oblečení??

Spain 2018

Olá, Sabina !
Takhle se zdraví lidé ve Španělsku, kde jsem strávila téměř osm dní (právě jsem to spočítala na prstech) na sportovním kurzu naší milé školy. 60 druháků, jak ze Strojárny tak ze Švejcárny, se spojilo, aby si spolu v zahraničí zasportovali. Jo. Přesně tak to bylo. Jiné aktivity než sport se tam nedělaly. Lol, to bych tam vlastně nejela (#dvojkaztělákunavízo).
Inu, hned první den se vytvořilo pět týmů po cca dvanácti lidech, promíchaly se třídy, holky se seznámily s klukama, kluci se seznámili s holkama, já se seznámila s kalamárama na večeři, a začaly se dít věci. Velice mě mrzí, že náš tým skončil na pátém místě, ale hřeje mě u srdce, že to všem bylo jedno a nikdo na mě nekřičel, když jsem frisbí lovila v moři a nemohla jsem ho najít. Ale to se tak občas stává.
Smůla ve hře....

Již v autobuse cestou tam (asi 20ti hodinovou) se ujalo pár skvělých hlášek, které tady nebudu vypisovat a také se pohádalo pár lidí, jejichž jména nebudu zmiňovat. Zjistila jsem totiž, že naše články čte víc a víc lidí a.. vím, jací to jsou lidé (proto sem nemohu spoustu důležitých věcí napsat, ale to nevadí). Neboj, nikoho jsme ve středu kolem třetí hodiny odpolední cestou na hrad nechtěně nezabili schozením ze zábradlí, když si zrovna nefotil selfie s mořem, ve kterém jsme ho následně nepohřbili tak, že jsme ho nenarvali do spacáku a nepřidali k němu kamení, mušle a pár fejkových Adidas triček za 5 eur od toho snědého pána na rohu, který nám nenutil vnitřnosti za dobrou cenu, protože "česká holka, heská holka". To se nikdy nestalo. Věř mi, prosím tě.
Také jsme byli jeden den v aqua parku, kde jsem nešla na dvě vskutku ošklivé atrakce, které půlce lidí provedly klistýr a bylo jim pak po zbytek dne špatně.

No ale abych se vrátila k tomu frisbí.. v průběhu celého týdne jsme soutěžili v různých.. hrách ? Dá se to tak nazvat ? Prostě jsme soutěžili, okay ? No a představ si, že po úmorném dni jdeš celá slaná do sprchy, krásně se od té slané mořské vody (v níž druhý den plavala mrtvá krysa velikosti větší čivavy) umyješ, namydlíš si vlasy asi 4x šamponem, pak si je vyfénuješ, namaluješ se, abys byla krásná, vezmeš si hezké oblečení, které plánuješ ještě po zbytek týdne nosit a v osm hodin večer jdeš takhle nafintěná na sraz do recepce, kde zjistíš, že se jde soutěžit na pláž. Řekneš si : ,,Okay, tak budeme skákat zase přes švihadlo nebo hrát volejbal.", ale pak si všimneš, že pár lidí má na sobě plavky a následně už plaveš po prsa v moři a lovíš frisbí, které ti tam ulítlo, protože jsi s ním musela oběhnout pana učitele, který stál ve vodě a.. jo. Dvakrát (moje ocd tleská). Naštěstí mi jeden moc milý hoch půjčil prací prášek a já se znovu celá osprchovala a poprvé v životě jsem si vyprala ošacení. Nejsem v tom dobrá.
Nakoupila jsem si taaaaakhle moc oblečení a babičce jsem přivezla luskusní minišampon a minisprcháč z hotelového pokoje, bráchovi ukradený pomeranč z jídelny, rodičům magnet na ledničku, protože magnety jsou prostě boží a zbytku rodiny písek z plážové tašky, kapes a bot, aby si třeba postavili hrady, nebo co já vím.
Když jsme se v průběhu dne přejedly nějakého ze tří jídel (v mém případě asi z osmi, protože to bylo all inclusive a skoro nikdy jsem nezůstala u jednoho chodu), vyšláply jsme si s holkama pěkně schody do šestého patra, kde jsme bydlely a pak upadly do bezvědomí, když jsme zjistily, že máme asi půl hodiny odpočinku a jde se zas někam něco dělat.

Poslední den jsme zjistili, že nedostaneme balíčky s jídlem na cestu (a naše peněženky byly prázdné jako anorektička před maturákem), tak jsme si nakradli v jídelně bagety, buchtu, croissanty, muffiny, řízky, másla, sýry, příbory.. no prostě Češi, co chceš. Ovladač na pokoji nebyl, takže baterky z něj jsem si domů vzít nemohla, tak jsem alespoň zkusila vyrvat televizi ze zdi a sbalit si matraci z postele do kufru, ale to bohužel také nevyšlo. Jsem smutná.
Těsně před odjezdem jsme si v recepci chtěli nabít mobily, ale byla tam jen jedna zásuvka, tak jsme prostě vypojili automat na pití a jeeej, měla jsem při odjezdu 96% baterie.
A stala se tam další triliarda zajímavých věcí, ale o tom (snad) až jindy. Moc jsme si to užili (skoro všichni), seznámili jsme se s novými lidmi, obnovili staré vztahy se starými lidmi (omg co to je za větu), poznali, co je to mít v posteli pískoviště a vykoupali se ve studeném moři. Byo to zkrátka skvělé.

PS.: nezatleskáme si
PPS.: dostala jsem k mému překvapení trojku ze čtvrtletky z matiky, takže nebudu mít čtyřku na vysvědčení !!!!
PPPS.: ale ty kalamáry mi chutnaly

Mlíko může za všechny problémy světa

Ahojda Juli,
tak si představ, dnešní nadpis je totiž celoživotní myšlenka mojí ségry Amélky a víš proč? Protože si takhle jednou hraje, rádoby hraje, oficiální verze je, že zlobí jak prase. No a najednou si v zápalu hraní (zlobení) tak poskakuje (zdrhá před mamkou), protože ukradla (mně) peněženku a chystá se jí na nehlídaném místě nestřeženě vysypat.. Jenže v tom jí do cesty skočí mlíko.. Chápeš ne.. To si tak jdeš po předsíni a skočí ti do cesty mlíko, který tam společně s dalšíma láhvema šťávy a dalších blbostí čekají na to, až je někdo dá do ledničky a následně zpracuje v ústní dutině, hltanu, jícnu a žaludku, v tenkém střevě, tlustém střevě a následně je vyloučí konečníkem.. Teda vlastně to byla trávicí soustava co?? No, ale u pití je to podobný, jenom se to dostane do ledvin, kde se to filtruje s krví a pak to vymočíš.. Ale chápem se.. No a tahle moje malá opice jak hbitě brala dráhu před maminkou, zakopla a v plné rychlosti to napálila právě do těch mlík. Jenže, Mia prakticky nikdy nebrečí, ona se vzteká, naštve se a běsní. Měla pak na noze dva týdny modřinu právě z toho mlíka. Od tý doby když jí něco bolí, všude chodí a povídá furt dokola: ,,Mlíko''. Nejvíc to říká večer, když odpoledne nespí a je unavená, vykoupaná a strašně otravná, jistě to znáte, taky máte doma děti... Nemáte? Aha, tak nic. Asi jste s nima špatně zacházeli. Každopádně jakmile je večer okolo sedmý ,,Mlíko'', mamka rezignuje a předává Miu tatínkovi se slovy: ,,Jděte už spát''. O čem měl být tenhle článek netuším, ale jistě z toho všichni pochopili, že mlíko může za všechno, jestli budete mít jakýkoli problém sveďte to prostě na něj a bude klid..

PS: Slibuju..
PPS: Moje ségra usíná až tak kolem devátý.. jen tak mimochodem, takže táta má perný večer.

Dovolená ?

Zdravím všechny duše (a hlavně tu tvou, Bino) !
Předešlé dva týdny jsem strávila na naší staré základní škole, kde jsem seděla u prvňáčků ve třídě a občas je i (tramtadadá)  učila jejich učivu. Ano. Četli jsme si společně, učili se odčítat přes desítku (veliký problém), povídali jsme si o povoláních jejich rodičů, dostala jsem pár obrázků a spoustu nabídek k navštívení jejich bydliště.. a kousek bábovky. Byl to takový můj návrat do dětských let. Byla jsem ve třídě, kam jsem skutečně před deseti lety chodila a byla tam i paní učitelka, která mě před osmi lety učila. Bylo to fajn, moc jsem si to užila, konec praxí jsem dokonce obrečela.. a bacha, jo ? Odučila jsem tři hodiny tělocviku. Já. Já, která mám i teď čtyřky z tohoto předmětu. Ale tak co.... ty děti neházely granátem ani neskákaly do dálky. Takže tak. Sama jsem se toho hodně naučila. Například, že když na děti křičíte, napráskaj Vás. Že ta nejmenší a nejhubenější holčička může všem jíst svačiny a je jí absolutně jedno, že dítě, který váží 17 kilo prostě tolik potravy pojmout nemůže. Že když nějakou holčičku upozorníte, že má obráceně sandálky (tzv. kozí nohy), tak se s Váma už "neka". Že i sedmileté děvče je schopné říct věc jako : ,,A až se zhasnou světla, budeme dělat pod spacákem blbosti." a.. raději bez kontextu, neusnuli byste. Že v ledové kávě a energy drinku je alkohol a já ho nesmím pít. Že když budu pít alkohol, tak nevyrostu (nevyvrátila jsem mu to). Že se v átriu nikdy nic nestalo, ale když mě tam poslali na dozor, létaly vzduchem kameny a přišla paní ředitelka :). A spoustu dalších věcí....

Ale sakra ! Já chtěla původně psát o tom, že v pátek s naším ústavem vyrážíme na "sportovní kurz" (to slovo na "s" se mí hnusí) do Španělska, což je také důvod k tomu, že tenhle týden (tyhle 4 dny) píšeme asi 176 testů/slohovek/zkoušení/čtvrtletek a je to strašně moc super a nemám ani sbaleno a budu mít dvojku z těláku a čtyřku z matiky na vysvědčení (ahoj mami) a jsem naštvaná a jsem si vědoma toho, že to je má chyba (není). Lol. Ale úspěšně dočítám již osmnáctou knížku z našeho seznamu maturitní četby (knížek máme mít přečtených 20) a cítím se díky tomu výjimečně a povznáším se nad goniometrické funkce nebo jak se to..
No a na pátek se velice těším, neboť strávím cca. 24 hodin v autobuse, kde (doufám) nikdo nebude zvracet, nebude nám horko ani zima a přežijeme to bez útrap. A snad se stavíme v Mekáči a podpoříme tak naše namakaná těla připravena na bíč volejbal.
Nesmíme si zapomenout POTVRZENÍ O BEZINFEKČNOSTI, opalovací krém s faktorem (nejméně) 50, žabky a dobrou náladu. Problém ? Smutné.
Bude tam fén na vlasy ? Prý ano.
Bude tam bazén ? Prý ano.
Bude tam hromada kluků ze Strojárny ? Eh.. prý ano. Help.
Tak užívejte sluníčka i tady v Česku a za 14 dní nashle !

PS.: vracíme se 17., asi
PPS.: můj seznam věcí s sebou je nekonečný
PPPS.: jdu se učit

Náš život v maringotce

Ahojda,
pomalu odchází květen a sluníčko se na nás usmálo, vítr přinesl teplo a provoněné dny. V rozkvetlých třešňových sadech se prochází páry zamilovaných a v kauflandu zlevnili rajčata a ledový salát. Inu, asi jste všichni postřehli, že se snažím popsat přicházející léto a navodit vás na tu atmosféru. Mně osobně toto období obvykle nijak nepřitahovalo, ale to bylo tím, že na dovolenou jsem jela naposledy před třemi lety a když nemáte zahradu, ani květník s trávou na balkoně, chybí vám jednoduše prostor a duch léta. Takže poslední léta to u mě probíhalo tak, že jsem si otevřela okna na balkoně, dveře z pokoje na balkon, lehla jsem si do postele a namazala si riziková místa opalovacím krémem, ano, opravdu jsem se opalovala a ležela u toho ve své posteli. Vtipné, ale až smutně pravdivé a vypovídající o mé lenosti, mohla jsem si dojít lehnout aspoň na louku, ale lenost vyhrála. Přečetla jsem si takhle v pokoji na sluníčku asi deset knížek a pak jsem byla opálená, jak po týdnu na Filipínách. Ale letos se stala změna v mém nudném životě. A přesunuli jsme se s Kubou do maringotky. Nezažila jsi skvělejší místo k bydlení než je právě maringotka. Když v noci usínáš za otevřeného okna a proudícího čerstvého vzduchu, neustálého strachu z pavouků, který se později změní v běžnou věc. Když máš v tý maringotce tolik tajných věcí a nikdo jiný než já a můj Kuba se to nedozví.. No prostě sen a zároveň skutečnost.. Naše první společné bydlení ❤ a tak si tak žijeme a jsme šťastný a máme na verandě gauč, a tam ve volných chvílích si čtu a přemýšlím nad tím, jak udělám maturitu, protože to jediný mi chybí do toho, abych byla skutečná žena, protože vařit už umím. Taky umím umejt akvárko a vykoupat dítě.. a uklízet starý věci (no jo hotová světilka).. Taky jsem zavzpomínala, jak jsme byli s Kubou na pražském knižním veletrhu, který byl na Výstavišti a jak jsem byla váženou osobou, protože nám vychází Pravdomluvky jako kniha a protože to kupodivu pár lidí ví ještě před vydáním. Mohli jsme do bookstage a dostali jsme jídlo a pití dle libosti včetně obskakování hostesek. Seděli jsme v zázemí pryč od všech lidí u stolečku vedle Michala Viewegha, který mi popřál hodně štěstí k naší knížce.. No, a až na ten obrovský náhul lidí jsem byla u vytržení a skoro mě ti lidé vytrhli z mého snu o tom, že se tam dá přežít v klidu, tichu a bez ušlapání. Jenže zhruba pět vteřin po překonání několikahodinové fronty k největší hale, jsme se opět museli otočit k odchodu, vzduch, který v hale přebýval tam zřejmě přebýval daleko větší dobu než lidstvo samo.. Nicméně to byl dokonalý den ostatně jako další spousta dní na tomhle světě, které netrávím sama... Ale abych to dokončila, zmíním se ještě o školním sboru, se kterým jsme v pátek vystupovali na Noci kostelů v katedrále sv.Bartoleměje na náměstí v Plzni. Po mém hrozném uvedení, z kterého jsem se klepala přesně tak dlouhou dobu, jakou jsem věděla, že to budu uvádět, jsme vystoupili a kupodivu jsem už za ty roky praxe vystupování před lidmi nebyla ani tolik nervózní. V jednu chvíli už se mi začala klepat pravá noha, ale když jsem si stoupla na levou, už jsem to ani necítila. A i když jsem se chytře vyřvala na třetí písni v pořadí, zvládla jsem nakonec v předposlední písni odzpívat duet a v poslední odřvat sólo. Poslední dobou zjišťuju, že se toho dá za den stihnout víc než si myslíš. Třeba se ráno probudit v deset, pak jet do školy, po škole na druhej konec města, pak do čajovny, do kostela, pro kebab a nakonec ne ke mně domů, zkouknout film nebo pár videí, vyspat se.. a ráno koloběh divokýho života zažít od znovu..

PS: Ne že by mi docházely síly, ale času je na všechno míň a míň a práce a povinností naopak víc a víc..
PPS: Miluju ty večery, kdy si lehneme na verandu, otevřeme víno a sníme o životě.. Daleko víc to totiž neni už jen snění..
PPPS: Hledám básnický střevo, ale asi mi ho tenkrát s tou kýlou amputovali..