tak si představ, že právě sedím s děvčaty v... no, říkejme tomu autobus, naslibovali nám toho o něm hodně. Třeba že bude dvoupatrovej, nebo že bude mít čtyřmístný sedačky a hodně jídla v nabídce. Ale ve skutečnosti, co si budeme povídat, měl akorát záchod, kde se nacházel jen opravdu velmi malý odpadkový koš, který nepobral veškerý náš bordel, a i ten záchod se z neznámých důvodů, k naší nespokojenosti, sám od sebe zamykal. To až později jsme byli poctěni dostat jeden velký pytel, který se záhy naplnil zcela vím, co jsme do té doby jen sockovali po kapsách. A v tomhle nízkopodlažním stroji se řítíme do Krakówa. Kde večer bude velká párty a budeme si pouštět filmy na plazmovkách našeho hotelu.
Začala jsem tady rozebírat jedno velké téma. Vyhazovací kyčle. Téma jsem nastolila ve chvíli, kdy jsem sedíc u uličky, škubnutím autobusu málem vylítla při jízdě přímo na schody vedoucí k záchodu, a v tu chvíli jsem si vyhodila kyčel. Jelikož se mi to stává často, už mě to tolik nerozhodí, jako dřív, ale přesto byli někteří kolem mě lehce udiveni a někteří dokonce šokováni. Náhle začala debata o tom, jestli se to stává ještě někomu. A teď budu citovat mou spolužačku, která nerozumí mým článkům, Kristýnka řekla: "Mně se vyhazuje, když hodně roztáhnu nohy." Co říkala dál, tady zmiňovat nebudu, ale musely jsme se shodnout na tom, že mně se to stává taky. Další mé spolužačky řekly k tomuto tématu snad jen to, že kyčle se jim nevyhazují, ale že mají křeče. Debata se rázem stočila někam jinam, ale ano, i křeče se při sexu vyskytují u hodně lidí. Na to je nejlepší brát hořčík. Kdo by nevěděl v Tylovce v Plzni prodávají asi nejlepší a jsou bez vedlejších účinků...
Právě jsme v Hradci, nestačím se divit, co všechno tady vidím. Prakticky nic, protože jsem sotva postřehla, že jsme ve městě, když kolem nás jezdilo cosi, co se jevilo jako MHD, a najednou jsme z města vyjeli.
A věděla jsi, že v Pardubicích na benzínce mají strašně hezký záchody?
Už neztrácím žádné iluze o životě, protože jsem zjistila, že ani žádné nemám...
Myslím, že jak jsme spolu byly včera v bazénu, tedy, bazénu jsme se zrovna vyhly a prakticky jsme se jen válely ve vířivce, a pak se doslova pařily v mentolový páře, tak mě to velmi uklidnilo. Nemusela jsem chvilku nad ničím přemýšlet, ale opravdu jen chvilku. A nejvíc mě pobavila ta příhoda s těmi dvěma muži, kteří za námi hned dvakrát přišli do vířivky a mysleli si, že se s námi dají do řeči. To se ale spletli, protože celá krátká komunikace vypadala nějak takhle:
Neznámý muž 1: "Jak se jmenujete holky?"
Já: "Irma."
Julča: Zdržela se odpovědi.
Neznámý muž 2: "... a kolik vám je?"
Já: Významný pohled do prázdna, hluboký nádech, a potom jsem řekla: "... hodně."
Julča dodala: "třináct."
Po této poznámce neznámí muži trochu znervózněli, utrousili něco jako že na to nevypadáme a výřivku konečně urychleně opustili. Po chvilce mi Juli říká: "já se bála aby neřekli: To mi rádi!"
No, řekněme, že sem možná napíšu víc článků, já totiž neumím v autobuse spát. A ani sedět, abych si nevyhodila kyčel.
PS: Dala bych si kapučíno.
Žádné komentáře:
Okomentovat